11 C 327/2022-18 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu regresní náhrady škody za plnění poskytnuté Zdravotnické záchranné službě Ústeckého kraje a Krajské zdravotní, a.s. za zdravotní výkony a přepravu poškozeného [jméno] [jméno], za což byl žalovaný trestně stíhán a toto stíhání bylo jako neúčelné zastaveno z důvodu dalšího trestního stíhání žalovaného za závažnější zločin. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně zaplatila za přepravu a zdravotní služby poskytnuté poškozenému [jméno] [jméno] celkem částku 5 440 Kč (náklady za hrazené služby, faktury). Tuto částku následně požadovala po žalovaném (předžalobní výzva). Trestní stíhání v příčinné souvislosti se zraněním způsobeným žalovaným poškozenému bylo odloženo z důvodu dalšího trestního stíhání žalovaného (usnesení Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení [obec], č.j.: KRPU [číslo] ze dne [datum]). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění platí, že„ Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny“ Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 1970 obč. zák., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozena.