11 C 368/2021-23 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] na částku 55 000 Kč a Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] na částku 20 000 Kč Tyto zápůjčky žalovaný řádně nesplácel. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaný byly uzavřeny Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] na částku 55 000 Kč, splatnou ve 24 měsíčních splátkách po 4 269 Kč a Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] na částku 20 000 Kč, splatných v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč (Smlouvy, smluvní podmínky). Zápůjčky žalovaný řádně nesplácel (předžalobní výzva). Právní posouzení vychází z ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák., dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 cit. zák. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 2394 cit. zák. platí, že bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 1970 obč. zák. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smluvní úrok byl mezi stranami ujednán (a kapitalizován) v samotné Smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] a [datum]. Na žalobce byla pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 143,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 636,22 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 560 Kč ve výši 3 477,60 Kč.