12 C 264/2021-47 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 42 802 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 20 902 Kč, a to vše nejpozději do [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalovaný na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil pouze 3 100 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum]. Původní věřitelce tak dnem následujícím po dni splatnosti spotřebitelského úvěru vznikl vedle původního nároku též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení 19,31 % ročně z dlužné jistiny dluhu. 2. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 36 174 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 29 262 Kč, a to vše nejpozději do [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalovaný na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil pouze 28 088 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum]. Původní věřitelce tak dnem následujícím po dni splatnosti spotřebitelského úvěru vznikl vedle původního nároku též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení 19,31 % ročně z dlužné jistiny dluhu. 4. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 5. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Soud vyzval žalobkyni, aby doložila uzavření smlouvy [číslo] mezi původní věřitelkou a žalovaným. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že smlouvou [číslo] nedisponuje a nemůže jí tak soudu předložit. Ze stejného důvodu vzala svou žalobu co do nároku ze smlouvy [číslo] žalobkyně zpět. Soud proto v této části řízení zastavil. 8. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné k rozhodnutí ve věci. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 29 262 Kč, a to vše nejpozději do [datum]. 9. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil žalovaný celkem 28 088 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum] 10. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že před uzavřením smlouvy [číslo] provedla původní věřitelka posouzení úvěruschopnosti žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného, když zjistila jako čistý měsíční příjem žalovaného částku 25 000 Kč a jako měsíční výdaje žalovaného částku 10 500 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného, pracovní smlouvy, SIPO a nájemní smlouvy žalovaného. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že [datum] původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 12. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy [číslo] obdržel žalovaný zápůjčku ve výši 35 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 29 262 Kč, to vše nejpozději do [datum] Žalovaný na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil pouze 28 088 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum]. 13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 16. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě vyhověl co do požadované jistiny a zákonného úroku z prodlení. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku i za dobu po skončení řádného trvání smlouvy, soud žalobu zamítl, a to z následujících důvodů. 20. Z obsahu smlouvy plyne, že účastníci si na přední straně smlouvy zcela srozumitelně ujednali, že žalovaný vrátí kromě poskytnuté zápůjčky též souhrnný poplatek, který zahrnuje mimo jiné pevnou částkou stanovený úrok za poskytnutí zápůjčky. Pokud žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku i po skončení smlouvy s odkazem na znění smluvních podmínek, pak soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že k takovému ujednání nelze přihlížet. 21. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky se i v případě těchto smluv jedná o vztah podnikatele a spotřebitele, neboť původní věřitelka jednala v rámci své podnikatelské činnosti; žalovaná však jako fyzická osoba nikoli. Uzavřená smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Úprava spotřebitelských smluv vychází ze směrnice Rady 96/13 EHS z [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. § 1813 o. z. zakazuje ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud dospěl k závěru, že ujednání této smlouvy, jak jsou formulována, zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry a přiměřenosti. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 22. V projednávané věci byl mezi účastníky smlouvy jasně a srozumitelně, v textu na přední straně smlouvy, dohodnut mimo jiné úrok za poskytnutou zápůjčku, jakož i způsob jeho zaplacení. Nárok na zaplacení úroku za dobu po ukončení trvání smlouvy (resp. po uplynutí doby pro zaplacení poslední splátky) až do zaplacení pak žalobce dle názoru soudu zcela překvapivě a nepochopitelně opírá o smluvní podmínky, které by měly zásadně sloužit k ujednáním technického charakteru (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3512/11, bod 28. až 30.), nikoli ke smluvním ujednáním, které jsou podstatnou náležitostí smlouvy. Článek 20 smluvních podmínek utvrzuje spotřebitele v délce trvání smlouvy a lze připustit, že zmínku o tom, že účinnost smlouvy se za určitých podmínek prodlouží, v něm lze nalézt. Ovšem jednoznačné spojení prodloužení účinnosti smlouvy a povinnosti splacení smluvního úroku nikoli; k této informaci musí spotřebitel naopak dojít složitým odkazem na jednotlivé člá