12 C 395/2021-22 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 789,65 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným. Součástí smlouvy byly též smluvní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 12 283 Kč, to vše prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 5 320 Kč a je tak v prodlení s plněním svých povinností. Prodlením žalovaného vznikl původní věřitelce nárok na zaplacení smluvního úroku 29 % ročně z dlužné jistiny dluhu, a to v souladu se stranou 1 smlouvy o zápůjčce a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny dluhu. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o majetkových poměrech, které původní věřitelce žalovaný sdělil. Tyto údaje pak společnost ověřila na základě žalovaným předložených listin. Na základě zjištěných údajů posoudila původní věřitelka žalovaného jako úvěruschopného. 3. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila původní věřitelka [datum] na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že [datum] uzavřela původní věřitelka s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok 2 504 Kč a souhrnný poplatek 9 779 Kč, to vše prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum] Součástí smlouvy byly též smluvní podmínky. 7. Soud dále zjistil, že ve smlouvě je uvedeno následující:„ zápůjční úroková sazba ve smyslu ZSÚ vztahující se k zápůjčce činí 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy.“ Ze smluvních podmínek soud zjistil, že článek 9.1 smluvních podmínek zní:„ Tato smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. 8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil 5 320 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum]. 9. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o majetkových poměrech, které původní věřitelce žalovaný sdělil. Jako příjem žalovaného zjistila původní věřitelka částku 18 380 Kč. Tento příjem ověřila na základě předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek. Jako odhadované měsíční výdaje zjistila původní věřitelka částku 9 100 Kč. Na základě těchto údajů posoudila původní věřitelka žalovaného jako úvěruschopného. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka [datum] postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 1 879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení, vyhověl, protože se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své smluvní a zákonné povinnosti a naopak žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku i za dobu po skončení trvání smlouvy, soud žalobu zamítl, protože ze znění smlouvy o zápůjčce ve spojení s čl. 9 smluvních podmínek je zřejmé, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou ode dne podpisu oběma smluvními stranami do dne splatnosti poslední splátky, tedy do [datum]. Po tuto dobu byl taky mezi původní věřitelkou a žalovaným ujednán smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku za dobu po sknočení řádného trvání smlouvy, soud v této části žalobu zamítl, jelikož tento nárok nevychází ze znění smlouvy o zápůjčce ani ze znění smluvních podmínek. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 308,15 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 789,65 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, ale pouze z 58,09 %. Ke dni vyhlášení rozsudku byl nárok žalobkyně představován jistinou 19 789,65 Kč, úrokem 6 052,47 Kč a úrokem z prodlení 3 039,96 Kč, tedy celkem 28 882,08 Kč představující 100 % úspěch ve věci žalobkyně. Soud žalobkyni přiznal pouze jistinu a úrok z prodlení, tedy celkem 22 829,61 Kč, představující 79,04 % úspěch ve věci žalobkyně. Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení pouze z 58,09 % (79,04 % - 20,96 %).