12 C 402/2021-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 236,50 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela [datum] žalobkyně s žalovanou smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, jejímž předmětem byla povinnost žalobkyně poskytnout žalované platební kartu, která žalované umožnila odložit platby žalované za nákup zboží třetích stran, a to až do výše 30 000 Kč. Povinnost žalované byla poskytnuté peníze vrátit žalobkyni a zaplatit za poskytnuté peníze úrok a poplatky za poskytované služby. Žalovaná měla poskytnuté peníze vrátit žalobkyni vždy následující měsíc, a to na základě měsíčního vyúčtování. V případě, že by žalovaná byla v prodlení se splácením svého dluhu, ujednala si žalobkyně s žalovanou v obchodních podmínkách poplatek z prodlení za předpokladu zaplacení splátky žalovanou: do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. 2. Žalovaná čerpala peněžní prostředky o celkové výši 4 996,50 Kč, přičemž žalobkyni uhradila pouze 1 875 Kč, které započetla žalobkyně na původní dlužné poplatky ve výši 2 115 Kč. Žalobkyně má tak za žalovanou pohledávku ve výši 5 236,50 Kč skládající se z jistiny dluhu ve výši 4 996,50 Kč a z dlužných poplatků ve výši 240 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě odložené platby. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že bude průběžně poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše kreditního rámce. Žalovaná čerpala peněžní prostředky prostřednictvím platební karty, kterou žalobkyně poskytla žalované. Za to se žalovaná zavázala zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to vždy ve výši určené měsíčním vyúčtováním, které žalobkyně zasílala žalované. Ve smlouvě o úvěru bylo dále uvedeno, že:„ výše zápůjční úrokové sazby a výše roční procentní sazby nákladů jsou uvedeny v obchodních podmínkách“ a že„ výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách.“ 6. V obchodních podmínkách žalobkyně na straně 36 (z 54 stran) je uvedeno, že v případě, že žalovaná bude v prodlení se splácením úvěru, zesplatní žalobkyně celou dlužnou částku a zároveň vznikne žalované povinnost zaplatit žalobkyni poplatek z prodlení za předpokladu zaplacení dlužné částky žalovanou: do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. 7. Žalovaná za období od měsíce února 2020 do měsíce dubna 2020 vyčerpala peněžní prostředky ve výši 4 996,50 Kč. Za poskytnuté peněžní prostředky zaplatila žalovaná pouze 1 875 Kč. Splatnost celého dluhu žalované stanovila žalobkyně na [datum]. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně. Smlouvu úvěru posoudil soud dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dle § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 9. Ve věci nároku na zaplacení poplatku z prodlení a jiných poplatků spojených s prodlením žalované soud dospěl k závěru, že k těmto ujednáním uvedeným v obchodních podmínkách žalobkyně a nikoliv v samotném těle smlouvy, nelze přihlížet. Uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Poplatek z prodlení obsažený v obchodních podmínkách žalobkyně má stejnou povahu jako smluvní pokuta, tedy sankcionovat prodlení dlužníka. Ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko musí být součástí spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. Ústavní soud, I. ÚS 3512/11 nebo Nejvyšší soud, 32 ICdo 86/2015). Tato ujednání však ve smlouvě uvedená nejsou. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Žalovaná se těchto ujednání nedovolala a soud tak k ustanovení smluvních podmínek zakládající nárok žalobkyně na zaplacení poplatku z prodlení a jiných poplatků, které jsou svou povahou smluvní pokutou, nepřihlížel. 10. Na základě učiněného skutkového závěru a s odkazem na výše uvedené právní posouzení soud žalobkyni přiznal částku 3 121,50 Kč rovnající se rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním a v částce 2 115 Kč odpovídající součtu všech poplatků z prodlení žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že je dluh žalované po splatnosti, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 286,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 236,50 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, to vše pouze z 19,20 %. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 236,50 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 3 121,50 Kč s příslušenstvím, představující 59,61 % úspěch ve věci. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů pouze z 19,22 % (59,61 % - 40,39 %).