15 C 397/2022-53 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 38 400,52 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce nezaplatila do [datum] ničeho. Žalovaná je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované a lustrací žalované ve veřejných a neveřejných seznamech a na základě získaných údajů posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 3. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč, který v sobě zahrnoval pevnou částkou stanovený úrok, to vše nejpozději do [datum]. 7. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Jako příjmy žalované zjistila původní věřitelka částku 14 205 Kč a jako výdaje částku 7 000 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy žalované a výplatních pásek žalované. 8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce nezaplatila do [datum] ničeho. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila [datum] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč, který v sobě zahrnoval pevnou částkou stanovený úrok, to vše se nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Jako příjmy žalované zjistila původní věřitelka částku 14 205 Kč a jako výdaje částku 7 000 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy žalované a výplatních pásek žalované. Do [datum] nezaplatila žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce ničeho. Dne [datum] původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni a žalovanou o tom vyrozuměla. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení, vyhověl, protože se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své smluvní a zákonné povinnosti a naopak žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila a je v prodlení s jejich plněním. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku i za dobu po skončení trvání smlouvy, soud žalobu zamítl z následujících důvodů. 18. Z obsahu smlouvy plyne, že účastníci smlouvy si na přední straně smlouvy zcela srozumitelně ujednali, že žalovaná vrátí kromě poskytnuté zápůjčky též souhrnný poplatek, který zahrnuje mimo jiné pevnou částkou stanovený úrok za poskytnutí zápůjčky. Pokud žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku i po skončení smlouvy s odkazem na znění smluvních podmínek, pak soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že k takovému ujednání nelze přihlížet. 19. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky se i v případě těchto smluv jedná o vztah podnikatele a spotřebitele, neboť původní věřitelka jednala v rámci své podnikatelské činnosti; žalovaná však jako fyzická osoba nikoli. Uzavřená smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ustanovení § 1813 o. z. zakazuje ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud dospěl k závěru, že ujednání této smlouvy, jak jsou formulována, zakládají mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a přiměřenosti. 20. V projednávané věci byl mezi účastníky jasně a srozumitelně, v textu na přední straně smlouvy, dohodnut mimo jiné úrok za poskytnutou zápůjčku, jakož i způsob jeho zaplacení. Nárok na zaplacení úroku za dobu po ukončení trvání smlouvy (resp. po uplynutí doby pro zaplacení poslední splátky) až do zaplacení pak žalobkyně dle názoru soudu zcela překvapivě a nepochopitelně opírá o smluvní podmínky, které by měly zásadně sloužit k ujednáním technického charakteru (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3512/11, bod 28. až 30.), nikoli ke smluvním ujednáním, které jsou podstatnou náležitostí smlouvy. Článek 9.1 smluvních podmínek utvrzuje spotřebitele v délce trvání smlouvy a lze připustit, že zmínku o tom, že účinnost smlouvy se za určitých podmínek prodlouží, v něm lze nalézt. Ovšem jednoznačné spojení prodloužení účinnosti smlouvy a povinnosti splacení smluvního úroku nikoli; k této informaci musí spotřebitel naopak dojít složitým odkazem na jednotlivé články smluvních podmínek a složitě dovozovat, jaký je význam každého jednotlivého ustanovení samostatně i v jejich vzájemné souvislosti. Konkrétně smlouva hovoří o tom, jaká je úroková sazba vyjádřena v přepočtu na procenta, článek 9.1 smluvních podmínek hovoří o době trvání sm