22 C 406/2021-18 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala žalované částky z důvodu nároku na zaplacení nákladů na hospitalizaci žalovaného na dětském oddělení žalobkyně od [datum] do [datum], neboť žalovaný nebyl v předmětném období zdravotně pojištěn. 2. Zákonní zástupci žalovaného se ve věci nevyjádřili. 3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z faktury [číslo] ze dne [datum] vystavené žalobkyní soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl žalovaný hospitalizován na dětském oddělení žalobkyně. Za tuto hospitalizaci žalobkyně vyúčtovala matce žalovaného jako„ zadavateli zakázky“ žalovanou částku. Matka žalovaného je rovněž ve faktuře označena jako příjemce faktury. Splatnost faktury nastala dne [datum]. 5. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a proto se uvedených nákladů za poskytnuté služby lékařské pomoci domáhá přímo po žalovaném. 6. Z Potvrzení o provedené lustraci v CEO soud zjistil, že matkou žalovaného je [jméno] [příjmení], [datum narození], a že žalovaný i matka žalovaného jsou občané České republiky a v době poskytnuté zdravotní péče měli oba trvalý pobyt na území České republiky. 7. Po právní stránce soud věci posoudil následujícím způsobem. Podle §2 odst. 1 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky. 8. Podle §3 odst. 1 písm. a) z. o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění vzniká dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky. 9. Podle §7 odst. 1 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění je stát plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za nezaopatřené děti; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. 10. Podle §8 odst. 3 téhož zákona povinnost státu platit pojistné za pojištěnce vzniká dnem, kdy se stát podle § 7 stává plátcem pojistného. Tato povinnost zaniká dnem, ke kterému stát přestal být podle § 7 plátcem pojistného. 11. Podle §11 odst. 1 písm. a) z. č. 117/1995 Sb., o státní sociálně podpoře a nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 12 až 15), nebo b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Posuzování zdravotního stavu pro účely tohoto zákona upravuje zákon upravující organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 12. Podle § 12 odst. 1 z. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění za osoby, za které je plátcem pojistného stát, hradí měsíčně pojistné ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet zřízený podle § 20, a to do 25. dne předcházejícího kalendářního měsíce. 13. Z výše uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že nemohl nastat žalobkyní tvrzený stav, kdy by nezletilý žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, neboť nebylo na jeho vůli, zda mu zdravotní pojištění vznikne. Zdravotní pojištění osob s trvalým pobytem na území České republiky vzniká přímo ze zákona. Za žalovaného jako nezletilého byl dále dle výše uvedených zákonných ustanoveními povinen platit pojištění stát. 14. V souladu s výše uvedeným skutkovým zjištěním a právním posouzením za stavu, kdy žalobkyně svůj nárok založila na tvrzení, že žalovaný nebyl v době poskytnutí lékařské péče zdravotně pojištěn, soud žalobu zamítl. 15. Nad rámec tohoto posouzení soud dále zmiňuje nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 728/15, jehož právní věta zní:„ Jsou to především zákonní zástupci nezletilého (dítěte), kteří za něj nesou finanční odpovědnost. Nikoliv dítě, ale zpravidla jeho zákonný zástupce rozhoduje o tom, zda nezletilý využije služeb podléhajících regulačnímu poplatku, přičemž dítě zásadně nemá ani reálnou možnost ovlivnit, zda regulační poplatek za svoji hospitalizaci bude jeho zákonným zástupcem uhrazen, či nikoliv, a bylo by nepřiměřené po dítěti požadovat, aby svého zákonného zástupce k takové úhradě nutil. Navíc dítě si zejména v nižším věku nemusí být ani vědomo povinnosti regulační poplatek platit. Podle Ústavního soudu proto pokud nedojde k dobrovolnému uhrazení regulačního poplatku za poskytnutí lůžkové péče nezletilému, není v souladu se shora citovaným obsahem Úmluvy o právech dítěte, aby byl § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění vykládán tím způsobem, že by nezaplacení regulačního poplatku bylo přikládáno k tíži nezletilého, resp. že by měla být úhrada tohoto regulačního poplatku vymáhána na osobě, která v době vzniku povinnosti jeho úhrady byla nezletilá“ 16. Uvedený nález Ústavního soudu sice řeší nárok na zaplacení regulačního poplatku za hospitalizaci nezletilé, avšak vyústěním tohoto rozhodnutí jsou zásady, z nichž by soudy měly při rozhodování o nárocích proti nezletilým dětem vycházet obecně. Jedná se zejména o posouzení finanční odpovědnosti dítě za žalovaný nárok. Ani v předmětné věci to nebyl nezletilý ani ne roční dítě, kdo rozhodoval o tom, zda využije služeb lékařské péče a ani neměl možnost ovlivnit případné splnění či nesplnění oznamovacích povinností svých zákonných zástupců ve vztahu ke zdravotní pojišťovně po svém narození. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s §142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 18. Ve věci byla plně úspěšný žalovaný, avšak soud ze spisu zjistil, že mu dosud náklady řízení nevznikly. V souladu s tím soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.