32 C 220/2022-44 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 29.483 Kč spolu s úrokem z úvěru a spolu se zákonným úrokem z prodlení a dalšími nároky uvedenými ve výrocích I. – III. tohoto rozsudku – viz výše – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 300 Kč. Dlužná částka ve výši 29.483 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 24.700 Kč, úrokem 0 Kč a smluvní pokutou 4.783 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] – Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], resp. [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byly poskytnuty následující částky, a to převody na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalované, soud zjistil z odpovědi [právnická osoba]). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené částky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze zbývající jistinu dluhu ve výši 24.700 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne prodlení do zaplacení. Částku 24.700 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 25.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů, přičemž úroky z úvěru činily 279,83 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 1. 141,2 % ročně – což soud považuje za jednoznačně lichevní úrok. 6. K dotazu soudu ohledně toho, jak právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, zástupce žalobce uvedl, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky. Soud zjistil, že proti žalované bylo vedeno 1 řízení EXE zahájené až po údajném uzavření smlouvy o úvěru. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. 7. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalované, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalované ve výši 25.000 Kč dne [datum] (na čl. 27). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou ani právním předchůdce žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno), měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvy uzavřel. Výpisem z účtu o provedené platbě ve výši 0,01 Kč dne [datum] z účtu žalované č. [bankovní účet] na účet právního předchůdce žalobce měl soud za prokázanou tuto skutečnost. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, z něhož se podává platba ve výši 25.000 Kč dne [datum] z účtu právního předchůdce žalobce na účet č. [bankovní účet] měl soud za prokázanou tuto skutečnost. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky, že pověřený terénní pracovník žalobce jednou navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky, přičemž za každou z upomínek si účtoval částku 50 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice. 8. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smluv o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Jelikož žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalované soudu, je evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalované nezjišťoval. Žalobce nezjišťoval úvěruschopnost žalované ani formálně dotazem na žalovanou při uzavírání smluv o úvěru. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka celkem 25.000 Kč, a to údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Dále bylo prokázáno, že žalovaná na účet právního předchůdce žalob