32 C 235/2022-48 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.668,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.668,29 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 577 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (která ale nebyla podepsána ani jednou ze stran), na základě které se právní předchůdce žalobce údajně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak údajně jej řádně a včas nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru údajně nastala dne [datum]. Žalovaný na konto smlouvy za dobu jejího trvání uhradil celkem částku ve výši 37.298,95 Kč, která byla poměrně alokována na úhradu poplatků za poskytnutí úvěru, smluvní úroky, jistinu úvěru, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů, a na úroky z prodlení. Právní předchůdce žalobce následně postoupil žalobci svou pohledávku za žalovaným, která v době postoupení údajně činila částku v celkové výši 14.471,47 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 12.521 Kč, kterou žalobce poměrně alokoval na postoupený smluvní úrok z úvěru, postoupený kapitalizovaný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od postoupení pohledávky, postoupenou smluvní pokutu, příslušenství pohledávky a postoupenou zbývající dlužnou jistinu úvěru. Nicméně ze žaloby není zřejmé, z jakých složek se přesně skládá žalovaná částka ve výši 3.668,29 Kč. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy – Přílohou [číslo] – Seznamem postoupených pohledávek (na čl. 31), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že účet č. [bankovní účet] byl skutečně účtem žalovaného, přičemž na tento účet byla dne [datum] ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka 30.000 Kč, a to převodem na tento účet, a to údajně právě z titulu smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že smlouva o úvěru, ze které je žalobcem žalováno, nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran, a to ani elektronicky. Soud považuje za nutné zdůraznit, že na uvedené smlouvě o úvěru chybí jakýkoli projev vůle jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného a předložená smlouva má spíše podobu„ konceptu“ smlouvy, který nakonec nebyl akceptován ani jednou ze smluvních stran. Soud tak měl najisto postaveno pouze to, že částka ve výši celkem 30.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného dne [datum] a že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož je rovněž patrna platba od právního předchůdce žalobce (na čl. 24 - 25 spisu). Dále měl soud za prokázané to, že žalobce uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 37.298,95 Kč, a to před postoupením pohledávky, po postoupení pohledávky žalobce uhradil částku v celkové výši 12.521 Kč, a to přímo žalobci. 6. Vzhledem k výše uvedeným zjištěním soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok v ní uplatněný vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy – nepodepsané ani jednou ze smluvních stran. Žalobce neprokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným skutečně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Žalobci by mohlo vůči žalovanému svědčit pouze právo na zaplacení částky ve výši 30.000 Kč, kterou právní předchůdce žalovanému prokazatelně poskytl převodem na jeho bankovní účet, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, nicméně ze skutkového závěru v odstavci 5 odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že žalovaný žalobci, respektive jeho právnímu předchůdci, vrátil již částku ve výši 49 819,95‬ Kč. V daném případě soud z výše uvedených důvodů neshledal, že by na straně žalovaného došlo k jakémukoli bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zcela neúspěšný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, za situace, kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.