32 C 236/2022-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.340 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu 30 dnů, splatnost úvěru nastala údajně ke dni [datum], a proto údajně žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 11.840 Kč je tvořena dle tvrzení v žalobě následujícími položkami: jistinou 5.000 Kč, smluvními pokutami 1.500 Kč a tzv. poplatkem za poskytnutí úvěru 5.340 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjišťován z důkazů listinných: Potvrzením o obdržení tuzemské platbě ve výši 1 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet] na účet žalobce č. [bankovní účet] dne [datum] měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došla na účet žalobce tato 1 Kč. Potvrzením o provedení tuzemské platbě ve výši 5.000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalovaného dne [datum] měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došla na účet žalobce tato 1 Kč. Fotokopií oboustranného občanského průkazu žalovaného [číslo] měl soud za prokázané, že někdo ofotil a zaslal žalobci fotokopii občanského průkazu žalovaného. 3 výplatními páskami žalovaného za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] měl soud za prokázané, že tyto výplatní pásky žalovaného někdo zaslal žalobci. Předsmluvními informacemi nepodepsanými žalovaným, údajně podepsanými žalovaným elektronicky měl soud za prokázané jejich znění, ale nikoliv již fakt, zda se s nimi žalovaný měl reálnou možnost seznámit – zde platí podobné úvahy soudu, jako jsou u dalšího důkazního prostředku – proto na ně zde soud odkazuje – viz další subodstavec. Smlouvou o spotřebitelském úvěru nepodepsanou žalovaným, údajně podepsanou žalovaným elektronicky ze dne [datum] soud neměl za prokázaný obsah údajně uzavřené smlouvy, neboť tato nebyla podepsána žalovaným, i když žalobce tvrdil, že šlo o digitální podpis, soud je toho názoru, že když nejde o zaručený elektronický podpis, není se možné spolehnout na to, že tento podpis skutečně učinil žalovaný a rovněž u tohoto dokumentu není možné vycházet z toho, že se jedná o listinu s jejímž obsahem se žalovaný seznámil, že tato nemohla být jakkoliv změněna poté, co by se s ní byl i případně žalovaný seznámil. Jinak řečeno soud se nemůže spolehnout na to, že tuto smlouvu a tohoto konkrétního obsahu uzavřel žalovaný. Přílohou [číslo] – Ceníkem a sazebníkem poplatků platným od [datum] měl soud za prokázané znění tohoto ceníku. Posouzením úvěruschopnosti žadatele měl soud za prokázané, že žalobce vyhotovil tento interní doklad a že činil příslušné dotazy na jednotlivé registry a že z výsledku mohl být učiněn závěr, který svědčil pro úvěruschopnost žalovaného. Rozpisem účelně vynaložených nákladů na upomínky měl soud za prokázané, že žalobce vyhotovil tento interní doklad, kde vyčíslil jednotlivé náklady na upomínky včetně jejich rozkladu na podle názoru soudu zcela absurdní položky jako například pracovník 60 minut za 485,71 Kč atd. Výpisem z Centrální evidence exekucí ze dne [datum] měl soud za prokázané, že výsledek vyhledávání na dotaz žalobce učiněný výše uvedeného data byl negativní, tzn. počet nalezených exekučních titulů byl k tomuto datu 0. Listinou nazvanou:„ Věc: Upomínka k úhradě Vašeho dluhu“ ze dne [datum] učiněnou přímo žalobcem + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného před předáním k vymáhání a před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu, jak vyplývá z listiny samotné i z uvedeného dokladu o odeslání upomínky. Listinou nazvanou:„ Věc: Poslední upomínka před předáním na vymáhání“ ze dne [datum] učiněnou přímo žalobcem + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného před podáním žaloby a před předáním věci na vymáhání k dobrovolné úhradě dluhu, jak vyplývá z uvedeného dokladu o odeslání upomínky. Listinou nazvanou:„ Věc: Poslední výzva před žalobou a exekucí“ ze dne [datum] učiněnou přímo žalobcem + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu, jak vyplývá z uvedeného dokladu o odeslání upomínky. 4. Soud považuje za vhodné doplnit, že ze zprávy banky, doručené soudu dne [datum], tzn., bohužel až po termínu konání ústního jednání, soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 5.000 Kč. Tento důkazní prostředek soud nemohl provést při ústním jednání, ale z ostatních výše provedených důkazních prostředků i tak soud mohl učinit závěr, že ohledně částky 5.000 Kč šlo na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 5.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 5.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 5.000 Kč. Částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.340 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč soud zamítl z toho důvodu, že podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platí, že:„ Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimálně výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč.“ – jak z uvedené citace vyplývá, tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky se týkají situace, když jde o vzájemný závazek podnikatelů, přičemž v daném případě na straně žalovaného se nejedná o podnikatele, ale naopak o fyzickou osobu nepodnikatele a navíc spotřebitele, z čehož je evidentní, že v daném případě nejde o citovaným ustanovením předpokládanou situaci, kdy by měl žalobce nárok na tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 5.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů, přičemž poplatek za poskytnutí úvěru na tuto krátkou dobu činil neuvěřitelných 5.340 Kč a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila v případě řádného splácení již zcela se zdravému rozumu příčících 832. 000 % ročně – což je jeden z nejsmutnějších rekordů RPSN, se kterými se podepsaný soud ve své praxi setkal, přičemž soud napadá, jestli si lze představit krystaličtější příklad nemravných úroků lichevního charakteru. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se oboha