32 C 314/2021-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.254 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 393,19 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které údajně žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 14 dnů, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 14.254 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2.294 Kč a smluvní pokutou 1.960 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému 10.000 Kč dne [datum] (na čl. 21). Potvrzením o provedené odchozí platbě ze dne [datum] ve výši 10.000 Kč na účet žalovaného – zde není uvedeno datum platby, pouze datum vydání potvrzení měl soud za prokázané, že žalobce tuto částku zaslal na účet žalovaného, jak vyplývá i z výše uvedené odpovědi banky. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a soud tak nemá za prokázané, s kým skutečně byla smlouva podepsána a dále tak soud ani nemá za prokázaný obsah této smlouvy, neboť tato se pohybovala pouze ve virtuálním prostoru a soud tak nemá najisto postaveno, s jakým zněním smlouvy eventuálně ten, kdo smlouvu elektronicky podepisoval, vyslovil souhlas. Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 učiněnou zástupkyní žalobce ze dne [datum] (zasláno e-mailem) měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím zástupkyně řádně vyzval žalovaného e-mailem k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, i když na druhou stranu není prokázáno, že uvedená e-mailová adresa patřila skutečně žalovanému. Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 učiněnou zástupkyní žalobce ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím zástupkyně řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal se žalobcem, měl k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného, což mohla být klidně osoba spolubydlící se žalovaným v jedné domácnosti, jak už se s tím soud mnohokrát ve své praxi setkal. Listina nazvaná:„ [anonymizována dvě slova]: [rok] [číslo] [anonymizováno]“ měl soud za prokázané znění této interní listiny žalovaného, avšak nezjistil z této listiny nic relevantního pro toto řízení. Listina nazvaná:„ [anonymizováno] [rok] [číslo] [anonymizováno]“ měl soud za prokázané znění této interní listiny žalovaného, avšak nezjistil z této listiny nic relevantního pro toto řízení. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 10.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 10.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dne [datum] na čl. 21 – 22 spisu. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 10.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně, které však soud přiznal až od [datum] do zaplacení. Částku 10.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně částku 4.254 Kč, která je tvořena těmito nároky žalobce: poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.294 Kč a smluvní pokutou ve výši 1.960 Kč. 5. Nad rámec výše uvedeného ještě soud považuje za vhodné zdůraznit, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nemohl zjistit před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 15.533,19 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 10.886 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 70,08 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 29,92 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 40,16 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 904,40 Kč. Celkov