32 C 383/2021-42 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále úroky z úvěru 1.020 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky 500 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které údajně právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], poskytl žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč údajně převedením bezhotovostním na účet žalovaného. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru tak údajně nastala ke dni [datum]. Údajně dlužná částka ve výši 6.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 6.000 Kč a dále žalobce požadoval úroky z úvěru 1.020 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky 500 Kč. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístek ze dne [datum] Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 5. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 6.000 Kč ve dvou platbách po 1.500 Kč a 4.500 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi [právnická osoba]). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 6.000 Kč ve dvou platbách po 1.500 Kč a 4.500 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum] (na čl. 24 – 25). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 6.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 6.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení. Částku 6.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.573,70 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení (celkem do dne vyhlášení rozsudku 8.053,70 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 84,12 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 15,88 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 68,24 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.489 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.016,09 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení