32 C 458/2021-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11.088,13 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.300 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“, č. [anonymizováno], kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 5.300 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do 30 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 11.088,13 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 5.300 Kč,„ Poplatku za poskytnutí úvěru“ a„ Případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti“, jejichž výši žaloba ovšem neuvádí (v žalobě je doslovně uvedeno„ ve výši Kč“). 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svou osobní účast u ústního jednání neomluvila. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], má soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalované, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalované ve výši 5.300 Kč dne [datum] (na čl. 22). Historií transakcí – Potvrzením o provedené platbě z účtu právního předchůdce žalobce, za prokázanou platbu z tohoto účtu ve výši 5.300 Kč dne na výše uvedený účet žalované dne [datum]. Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou neměl soud vzhledem k této skutečnosti za prokázané ani její uzavření se žalovanou, ani její obsah. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z Výpisu řízení EXE soud zjistil, že proti žalované bylo vedeno 1 exekuční řízení, které bylo zahájeno před údajným uzavřením smlouvy o úvěru a další 3 exekuční řízení zahájené po údajném uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 5.300 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 5.300 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 21 – 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.300 Kč. Žalobce nadto neprokázal ani řádné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce před údajným uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 5.300 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 5.300 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že shledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.