32 C 93/2022-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.933,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně žalovanému poskytl úvěr ve výši 11.000 Kč formou neúčelového spotřebitelského úvěru. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, splatnost úvěru poskytnutého nastala ke dni [datum], žalobce proto vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Dlužná částka ve výši 11.933,90 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 11.000 Kč a smluvní pokutou 933,90 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení v zákonné výši tak, jak jsou specifikovány výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] učiněným zástupcem žalobce + Podacím lístkem – DopisOnline ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] učiněným právním předchůdcem žalobce (bez prokázání odeslání žalovanému). Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno jedno exekuční řízení a jedno řízení o výkon rozhodnutí. Tato řízení byla zahájena mezi lety [rok] a [rok]. Po uzavření úvěrové smlouvy nebyla proti žalovanému zahájena žádná další exekuční řízení. Soud dále zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se žalovaného, dne [datum] bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení žalovaného a dne [datum] bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení a zároveň bylo rozhodnuto o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný, protože veškeré exekučně vymáhané pohledávky z minulosti byly vypořádány v rámci jeho oddlužení. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost řádně nezjišťoval. Žalobce sice v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil, avšak toto své tvrzení žádným způsobem neprokázal, na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a příslušných důkazů žalobce nereagoval. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce na účet žalovaného ve výši 11.000 Kč dne [datum] (na čl. 24 – 27). Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum] měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného ve výši 11.000 Kč dne [datum]. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] nepodepsanou ani jedním z účastníků – neměl soud za prokázané, že by tato smlouva byla řádně uzavřena se žalovaným, neboť nebyla žalovaným podepsána, soud tak neměl za prokázaný ani její obsah. Souhlasem se zpracováním osobních údajů (formulář) – nepodepsaným vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané znění souhlasu se zpracováním osobních údajů, avšak nikoliv to, zda jej žalovaný skutečně udělil. Všeobecnými smluvními podmínkami [právnická osoba], s. r. o. – nepodepsanými vlastnoručně žalovaným, měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv to, zda s nimi byl žalovaný skutečně seznámen. Předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem – DopisOnline ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Předsmluvními informacemi ke smlouvě o spotřebitelském úvěru – nepodepsanými vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda s uvedenými informacemi byl žalovaný skutečně seznámen. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 11.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], a to údajně na základě v žalobě tvrzení smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právním předchůdcem žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že částka 11.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 11.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši 11.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, nikoli z titulu žalované smlouvy o úvěru. Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty soud ze stejného důvodu zamítl, neboť tento nárok vyplývá z neplatné smlouvy o úvěru. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci převážný úspěch a neúspěch měl pouze v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč, tyto náklady byly počítány ze souhrnu jistiny a zákonných úroků z prodlení. Tyto náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) b