39 C 63/2022-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně tvrdí, že si žalovaný dne [datum] objednal a vytvořil objednávku internetové televize [anonymizováno]. Součástí objednávky byl pronájem [anonymizováno] boxu, kde se žalovaný zavazuje hradit za službu a pronájem po dobu 24 měsíců. Žalovaný měl hradit za službu [anonymizováno] 199 Kč měsíčně a za pronájem [anonymizováno] boxu 99 Kč měsíčně na účet žalobce. Žalovaný si převzal [anonymizováno] box a podepsal Smlouvu na jeho pronájem na dobu 24 měsíců. Po ukončení měl povinnost [anonymizováno] box vrátit nebo odkoupit za plnou cenu 1 999 Kč. Žalovaný nedodržel smlouvu a za služby a pronájem nic nehradil a [anonymizováno] box si ponechal. Žalovaný neuhradil za služby a pronájem před odstoupením částku 349 Kč. Od 45. dne (od odstoupení) do konce období činí podle smlouvy částku 4 501 Kč a smluvní pokuta za nevrácení [anonymizováno] boxu částku 1 999 Kč. 2. Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli žádné námitky. 3. Soud učinil skutkový závěr, podle kterého mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o užívání služby [anonymizováno]. Podle obsahu Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat službu [anonymizováno] spočívající v možnosti sledování převzatého televizního vysílání zvoleným způsobem podle smlouvy nebo prostřednictvím aplikace za cenu stanovenou Ceníkem. Pro případ prodlení s úhradou pravidelné platby delším než 15 dnů a podobu dalších 30 dnů (celkem 45 dnů), poskytovatel od smlouvy odstoupí ve smyslu čl. 7. Podmínek a vzniká mu nárok na smluvní pokutu za porušení povinnosti včetně úhrady pravidelných plateb ze strany uživatele ve výši souhrnu všech plateb ceny služby, na něž má poskytovatel nárok podle Smlouvy za období od okamžiku, kdy nastalo prodlení uživatele do konce doby určité podle Smlouvy a plné ceny [anonymizováno] boxu podle Ceníku. Žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši 199 Kč měsíčně a Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně od Smlouvy odstoupila, protože byl žalovaný v prodlení s platbou za službu po dobu delší 45 dnů, a k ukončení Smlouvy došlo dne [datum]. 4. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Účinky doručení nastaly dne [datum] (§ 573 občanského zákoníku). Žalobkyně má právo na zaplacení na úhradu za službu do [datum] a od [datum] do [datum] má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 199 Kč měsíčně. 5. Soud vycházel ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V posuzované věci nebylo konkrétní ujednání o smluvní pokutě za nevrácený [anonymizováno] součástí listiny, kterou žalovaný podepsal. Konkrétní výše je obsažena pouze v Ceníku. Žalovaný svým podpisem pouze stvrdil, že je Ceník součástí Smlouvy. Zároveň podepsala závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu podle Ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku bez konkrétního vymezení její výše. 6. V bodu [číslo] Ústavní soud uvádí, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 7. K otázce spotřebitelských smluv, a to ve vztahu k ustanovením těchto smluv psaných velmi malým až nečitelným písmem se vyslovuje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne [datum]. V konkrétní smlouvě existuje pouze neurčitá zmínka o smluvní pokutě a je skrytá v textu, který sám byl proveden malým písmem. 8. Je nepochybné, že konkrétní ujednání o smluvní pokutě je pro spotřebitele (žalovaného) nevýhodné, přesto se nenachází v textu formulářové smlouvy samotné (v tom se nachází toliko závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle Ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku), ale až v obchodních podmínkách a výše smluvní pokuty dále v Ceníku. Soud shledal, že je na místě použití citovaného nálezu Ústavního soudu na daný skutkový stav. Proto žalobu v této části zamítl. 9. V části, ve které požaduje žalobkyně zaplacení částky 4 850 Kč, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Povinností žalovaného podle uzavřené smlouvy bylo platit poplatky za pronájem zapůjčených zařízení k využívání služby a smluvní pokutu ve výši souhrnu všech plateb ceny služby, na něž má poskytovatel nárok podle Smlouvy za období od okamžiku, kdy nastala prodlení uživatele, do konce doby určité podle Smlouvy a plné ceny Lepší.Tv boxu. 10. Právní posouzení věci v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení smluvních pokut, vyplývá z § 2048 a násl. občanského zákoníku. Dále soud vycházel z ustanovení z § 419 a násl., § 1810 a násl. občanského zákoníku (zejména ustanovení § [číslo], § [číslo]). 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně ve výši 1 200 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Podle poměrného úspěchu ve věci má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.