50 C 1/2022-37 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 108 605,34Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru č. [spisová značka], ze dne 11. 9. 2018 (dále jen„ Smlouva“), mezi žalobkyní a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 166 998 Kč s úrokem 16,071298% ročně, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 84 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, celkem 278 880 Kč. Dne 18. 12. 2019 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení celého úvěru, když ke dni 18. 12. 2019 žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a pro prodlení žalovaného s řádnou úhradou dohodnutých splátek, úvěr ke shora uvedenému dni zesplatnila. Po zesplatnění došlo k prodeji vozidla za kupní cenu, která byla po odečtení nákladů žalobkyně spojených s prodejem vozu, odečtena od dlužné pohledávky. Nová jistina pak činila žalovanou částku, o čemž byl žalovaný vyrozuměn ve výzvě k zaplacení ze dne 21. 2. 2020. K posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že vyžaduje od klientů doklady o příjmech, ověřuje informace od žadatelů o úvěru vůči životnímu minimu a normativním nákladům na bydlení, užívá NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dopisem ze dne 16. 2. 2021. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Ze smlouvy o věru uzavřené dne 11. 9. 2018 soud zjistil, že dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 166 998 Kč na pořízení automobilu Renault Laguna. Byl sjednán úrok ve výši 16,071298 % ročně. Měsíční splátka byla ve výši 3 320 Kč, počet splátek 84. Celková částka k zaplacení byla uvedena ve výši 278 880 Kč Smlouva byla žalovaným podepsána. V článku 5.4. Smlouvy jsou uvedeny dohodnuté smluvní pokuty, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhá, dále možnost požadovat úhradu skutečných nákladů spojených s upomínáním k zaplacení. 5. K doložení zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného s měsíční mzdou cca 17 000 Kč, záznamy o dotazech v registrech bankovních i nebankovních subjektů, matriční list klienta s uvedením osobních údajů žalovaného, jeho zaměstnavatele a měsíční mzdy. 6. Z listiny nazvané Výpis čerpání, splátek a úhrad, soud zjistil výši požadovaných úroků, úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů, které odpovídají žalobním tvrzením. 7. Z listiny nazvané Splátkový kalendář soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 14 splátek, poslední 25. 11. 2019 8. Z dopisu ze dne 2. 1. 2020 a kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy ke dni 18. 12. 2019, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky úvěru ve výši 172 704 Kč do 14ti dnů ode dne sepsání výzvy, tj. do 16. 1. 2020. 9. Z předložené kupní smlouvy ze dne 7. 2. 2020 soud zjistil, že vozidlo bylo prodáno prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. za cenu 68 000 Kč za prodej vyúčtovala [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. žalobkyni částku 2 420 Kč. Za odtah vozidla bylo žalobkyni vyúčtováno 7 260 Kč jak soud zjistil z faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 8. 12. 2019. Z listiny nazvané Oznámení o prodeji vozidla a výzva k doplacení dluhu ze dne 21. 2. 2020, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 112 078,04 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. 10. Z dopisu a dokladu o odeslání ze dne 16. 2. 2021, s připojenou knihou odeslané pošty, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouva o úvěru byla uzavřena se žalovaným a tento znal smluvní podmínky, proto také částečně hradil úvěrové splátky. Ve smlouvě byly dohodnuty podmínky úvěru, tj, splátky, jejich počet a výše, celková částka ke splacení, smluvní pokuta a sankce pro případ porušení smluvních povinností. 12. Co se týče úvěruschopnosti žalovaného, soud dospěl k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný s ohledem na výši splátky úvěru. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatními páskami, žalovaný neměl exekuci ani nesplacený úvěrový závazek. Úvěruschopnost žalovaného tak byla nejen posuzována v dostatečném rozsahu, ale žalovaný byl i s ohledem na disponibilní příjmy schopen úvěr splácet. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný. 15. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, soud proto přiznal smluvní pokuty v požadované výši, neboť tyto nejsou v rozporu s právní úpravou. 16. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 930,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 325 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 108 105,34 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 2 730 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 550 Kč ve výši 3 055,50 Kč. 19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.