50 C 143/2021-41 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 9 626 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 6 180 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila pouze 1 354 Kč a je v prodlení. Z důvodu prodlení žalované vznikl původní věřitelce vedle původního nároku též nárok na zaplacení smluvního úroku 19,27 % ročně z dlužné částky. 2. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované původní věřitelkou zkoumána a posouzena jako dostatečná, a to na základě tvrzených skutečností žalovanou a předložených listin. 3. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. 4. Soud vyzval žalobkyni, aby předložila soudu důkazy prokazující, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že těmito důkazy nedisponuje. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 6 180 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila 1 354 Kč. 8. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 9. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Smlouvu o úvěru dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) a dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Posouzení úvěruschopnosti a platnost smlouvy posoudil soud dle §§ 86 – 87 z. s. ú. a § 588 o. z. 11. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Z důvodu, že původní věřitelka nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, je smlouva absolutně neplatná. Je proto nutné vypořádat neplatnou smlouvu podle ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Za to žalovaná zaplatila původní věřitelce 1 354 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 646 Kč. Žalovaná pak měla plnit ihned poté, co k tomu byla vyzvána. Za tuto výzvu považuje soud oznámení o postoupení pohledávky, kde byla žalovaná vyzvána k plnění nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V ostatním soud žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ani jedné ze stran nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož jejich úspěch ve věci byl relativně shodný.