50 C 31/2022-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 37 500 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným 26. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce příslušenství úvěru ve výši 4 600 Kč, a to do 28. 11. 2019. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl původní věřitelce nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. Dne 14. 6. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Z důvodu prodlení žalovaného vznikly žalobkyni dodatečné náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na výzvu soudu, aby žalobkyně předložila důkazy prokazující, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že těmito důkazy nedisponuje a žádné důkazy nenavrhla. Ze stejného důvodu vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do nároku na zaplacení příslušenství úvěru a co do nároku na zaplacení smluvní pokuty. Soud proto v této části řízení zastavil (výrok I). 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 26. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce příslušenství úvěru ve výši 4 600 Kč, a to do 28. 11. 2019. 6. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný nezaplatil ničeho. Dále soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného vznikly žalobkyni náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky v celkové výši 434 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že 14. 6. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela s žalovaným 26. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce příslušenství úvěru ve výši 4 600 Kč, a to do 28. 11. 2019. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho. Dne 14. 6. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Z důvodu prodlení žalovaného vznikly žalobkyni dodatečné náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby vyhověl. Žalobkyni se předloženými důkazy podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své smluvní povinnosti a žalovaný tyto povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Ze stejného důvodu přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala pouze nároku ve výši poskytnutého plnění původní věřitelkou žalovanému, se soud platností smlouvy o úvěru nezabýval. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 678 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 500 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.