50 C 38/2019-86 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 688,52 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 23. 11. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaný Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržel žalovaný úvěr ve výši 70 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit dohodnutý úrok. Žalovaný zaplatil pouze částku 27 424,73 Kč, dne 26. 6. 2017 došlo k zesplatnění pohledávky. Žalovaná částka sestává z částky 61 924,19 Kč na jistině, 4 819,19 Kč na obchodním úroku, 682,39 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni zesplatnění pohledávky, 18 820,19 Kč smluvní pokuty určené podle článku III bod 7 smlouvy o úvěru, tj. 20% z celkové částky všech splatných splátek ke dni zesplatnění. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 367,87 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 13. 2. 2017, právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaný Smlouvu [číslo] kterou umožnila žalovanému využívat bankovní služby, mimo jiné s poskytnutím revolvingového úvěru s kreditní kartou. Žalovaný čerpal finanční prostředky, které nesplatil v dohodnutých splátkách, došlo ze strany banky ke zesplatnění pohledávky ke dni 15. 6. 2017. Žalovaná pohledávka je tvořena částkou 12 367,87 Kč na dlužné jistině a úrokem z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění, tj. 16. 6. 2017, do zaplacení. Podáním ze dne 24. 6. 2019, resp. 26. 8. 2022, žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o skutečnosti prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala v dostupných interních i externích databázích údaje týkající se příjmových poměrů žalovaného, zda tento nemá splatné pohledávky z jiných poskytnutých úvěrů, zda není v exekuci, insolvenci, vyžádala si výpisy z účtu žalovaného s pohyby na něm, atp. Na základě takto získaných poznatků provedla výpočet a individuální hodnocení žalovaného jako klienta. Tento postup považuje žalobkyně za zcela dostatečný a odpovědný postup poskytovatele spotřebitelského úvěru. Usnesením č.j. [číslo jednací], ze dne 5. října 2021, soud rozhodl o spojení řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka] s řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka], ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením č. j. [číslo jednací], ze dne 21. 1. 2022, byl žalovanému podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ustanoven opatrovník pro řízení z důvodu jeho neznámého pobytu, když se nachází mimo území ČR a soudu se nepodařilo zjistit jeho současný pobyt, který má být dle tvrzení jeho otce ve [příjmení] [jméno]. Na sdělenou adresu se soudu nepodařilo doručit soudní písemnost. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka, [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 23. 11. 2015, žalovaný smlouvu podepsal. Na základě smlouvy obdržel žalovaný úvěr ve výši 70 000 Kč, splátky byly dohodnuty v počtu 72 ve výši 1 925,49 Kč spolu s pojištěním, splatných vždy do každého 21. dne v měsíci. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok 22,4 % ročně a poplatky, uvedené v článku II.2. Smlouvy. Celková částka k zaplacení je uvedena ve výši 128 805,98 Kč. Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb a z dispozice k této smlouvě [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 11. 4. 2014, žalovaný dispozici podepsal. Na základě smlouvy obdržel žalovaný povolený limit přečerpání zůstatku na běžném účtu tzv. Flexikredit, ve výši 5 000 Kč, který se zavázal splatit v celkové výši 5 274,89 Kč. Úroková sazba povoleného debetu byla dohodnut na 21,99% p. a., v případě nepovoleného debetu pak 29 % p.a. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ke dni 20. 7. 2018, soud zjistil, že debetní zůstatek na jistině činil 11 765,50 Kč. Z výpisu z běžného účtu ze dne 9. 3. 2017, soud zjistil, že žalovaný měl přečerpání zůstatku ve výši 11 667,87 Kč, zůstatek byl převeden na úvěrový účet v souladu s uzavřenými dispozicemi za poplatek ve výši 700 Kč (otevření úvěrového účtu), úroky za debet ve výši 102,55 Kč a poplatek za upomínku 600 Kč, celkem tedy částka 12 367,87 Kč, která je i předmětem žaloby. V žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne 10. 7. 2014, je zřejmé, že uvedený výdělek žalovaného byl ve výši 13 353 Kč, pracovní poměr na dobu určitou do 31. 3. 2015, bez srážek s uvedením měsíčních obratů na účtu za dobu od dubna do června 2014. Z předložených výpisů z úvěrového účtu ze dne 9. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 23. 11. 2015 úvěr ve výši 70 000 Kč, ke dni 19. 7. 2018 dlužná částka, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu činila 87 688,52 Kč s tím, že na jistině 61 924,19 Kč, splatném obchodním úroku 4 819,19 Kč, splatném úroku z prodlení 1 523,87 Kč, smluvní pokutě 19 424,27 Kč a platební historie, soud zjistil průběh placení úvěru žalovaným a výši dlužné částky, která odpovídá žalobním tvrzením. Z upomínky ze dne 26. 6. 2017, soud zjistil, že z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, banka úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2017 a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení nejpozději do deseti dnů ode dne doručení. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka ve výši 86 245,96 Kč. Doklad o odeslání dopisu předložen žalobkyní nebyl. V případě debetního dluhu na účtu vyzvala banka žalovaného k zaplacení částky 12 367,87 Kč do deseti dnů od doručení výzvy, a to dopisem ze dne 15. 6. 2017. Z přiložené výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě vymáhané pohledávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2018, soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo v obou případech oznámeno žalovanému, jak je doloženo dopisy ze dne 26. 7. 2018 spolu s doklady o odeslání ze dne 2. 8. 2018. Z výpisů bankovního účtu žalovaného za dobu od května 2013 do března 2017 je zřejmé, že banka měla detailní informaci o příjmech a výdajích žalovaného za dobu předcházející uzavření úvěrových smluv. Z přehledu závazků žalovaného z května 2014 soud zjistil, že žalovaný měl uzavřen jeden úvěr, s jehož placením nebyl v prodlení až do listopadu 2016, tedy po dobu jednoho roku. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] na základě kterých obdržel žalovaný úvěr ve výši 70 000 Kč, respektive povolený debetní rámec 5 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal poskytnuté úvěry vrátit a zaplatit úrok a poplatky. To vše prostřednictvím 72 měsíčních splátek (smlouva [číslo] respektive měsíčních splátek (smlouva [číslo]). Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaného, kdy neplatil dohodnuté splátky zesplatnila dne 26. 6. 2017 a 15. 6. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně úvěry a vyzvala žalovaného k jejich zaplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil a to ani po následujících výzvách. Žalovaná pohledávka byla posléze převedena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 17. 7. 2018. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že splnila veškeré své smluvní povinnosti a naopak žalovaný tyto povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Obchodní úrok byl dohodnut přímo ve smlouvě o úvěru, resp. v podepsaných dispozicích k Flexikreditu. Nárok na smluvní pokutu vyplývá přímo z uzavřené smlouvy o úvěru, článek III, poplatky jsou dle sazebníku poplatků banky, se kterým se žalovaný, dle svého prohlášení seznámil. Ze stejného důvodu přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Ve věci povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla dostatečné informace o majetkových poměrech žalovaného k tomu, aby řádně posoudila jeho úvěruschopnost. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl jejím klientem, měla detailní vhled do pohybů na jeho účtu, tedy o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný neměl v době uzavření úvěrových smluv žádnou exekuc