50 C 79/2022-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6 422,68 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou 26. 4. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 5 699 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 17,81 % ročně, a to prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 298 Kč. Žalovaná neplatila jednotlivé splátky řádně a včas. Z důvodu neplnění smluvních povinnosti žalovanou zesplatnila původní věřitelka poskytnutý úvěr ke dni 31. 12. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Po zesplatnění tak žalobkyně dlužila původní věřitelce částku 6 422,68 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 5 499,59 Kč, poplatků ve výši 800 Kč, pokut ve výši 53,09 Kč, pojistného ve výši 70 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 377,68 Kč. 2. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované a lustrací žalované ve veřejných a neveřejných seznamech a na základě získaných údajů posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 3. Dne 24. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 5 699 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 17,81 % ročně, poplatky za poskytnutí úvěru a pojistné, tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 6 816 Kč. To vše se žalovaná zavázala zaplatit prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 298 Kč, počínaje dnem 17. 5. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr lustrací žalované v registrech BRKI, NRKI a [příjmení] a na základě zjištěných skutečností posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. Žalovaná neplatila jednotlivé splátky řádně a včas. Z důvodu neplnění smluvních povinnosti žalovanou zesplatnila původní věřitelka poskytnutý úvěr ke dni 31. 12. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky. Po zesplatnění tak žalobkyně dlužila původní věřitelce částku 6 422,68 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 5 499,59 Kč, poplatků ve výši 800 Kč, pokut ve výši 53,09 Kč, pojistného ve výši 70 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 377,68 Kč. Dne 24. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. V souzené věci se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že žalobkyně splnila veškeré své zákonné a smluvní povinnosti a naopak žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila a je v prodlení s jejich plněním. Z důvodu prodlení žalované přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení a smluvního úroku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 422,68 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.