50 C 92/2020-121 — Okresní soud v Mostě

Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 541 223,37 Kč z titulu nezaplaceného nájemného v částce 1 474 474,77 Kč a smluvní pokuty v částce 66 748,60 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi ní coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem byla dne 26. 4. 2017 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem prostor sloužících k podnikání, a to pozemku parc. [číslo] na kterém stojí budova bez č.p., parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc.č [číslo] v k.ú. [příjmení], obec Most, zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Most (dále jen„ Prostory“), jak je v této smlouvě uvedeno (dále jen„ Smlouva“). Dle ustanovení čl. IV.2 Smlouvy byla žalovaná povinna hradit nájemné v pravidelných měsíčních platbách ve výši 272.975 Kč bez DPH (tj. 330.299,75 Kč včetně DPH), a to na základě daňových dokladů vystavených a doručených žalobkyní. Žalovaná byla dále dle ustanovení čl. IV.6 Smlouvy povinna hradit platby za služby spojené s užíváním předmětu nájmu, a na základě dohody žalobkyně a žalované rovněž platby za spotřebu energií a odvádění srážkových vod. Uvedené povinnosti žalovaná plnila až do podzimu roku 2019. Za účelem vyúčtování příslušných plateb žalobkyně vždy vystavovala žalované daňové doklady – faktury, přičemž některé nebyly žalovanou plně uhrazeny. Konkrétně se jedná o faktury: [číslo] vystavená dne 1.11.2019 na částku 378.082,47 Kč se splatností 1.12.2019, [číslo] vystavená dne 6. 12. 2019 na částku 381.213,06 Kč se splatností 5.1. 2019, [číslo] vystavená dne 9. 1. 2020 na částku 375.734,32 Kč se splatností 8.2.2020 a [číslo] vystavená dne 6. 2. 2020 na částku 376.479,35 Kč se splatností 7.3.2020. Žalovaná uhradila pouze dne 2. 12. 2019 částečně fakturu [číslo] co do částky 16.951,92 Kč a následně dne 6. 1. 2020 částečně fakturu [číslo] co do částky 20 082,51 Kč. Jistina dluhu žalované tak k dnešnímu dni činí částku ve výši 1.474.474,77 Kč. Z uvedené částky žalovaná neuhradila ničeho. V této souvislosti žalobkyně pro úplnost uvádí, že Smlouva byla žalobkyní vypovězena ke dni 31. 1. 2020, a to právě z důvodu neplacení nájemného a dalších sjednaných plateb žalovanou. Dle ustanovení čl. V.1 písm. j) Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,025% z dlužné částky za každý započatý den prodlení s jakoukoliv platbou. Ke dni podání žaloby tak má žalobkyně dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20.945,57 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo], ve výši 17.785,68 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo], ve výši 15.311,17 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo] a ve výši 12.706,18 Kč za prodlení žalované s úhradou dlužné částky dle faktury [číslo]; tj. celkem 66.748,60 Kč. Z důvodu prodlení se zaplacením příslušných plateb vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení. Podle ustanovení § 2 tohoto nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Právní zástupce žalobce zaslal žalované dne 12. 6. 2020 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaná na předžalobní výzvu nijak nereagovala. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že s žalobkyní uzavřela nájemní smlouvu, jak je uvedeno v žalobě. Nájemní vztah, založený předmětnou nájemní smlouvou zanikl výpovědí ze strany žalované ze dne 29. 11. 2019, kterou doručila žalobkyni. Žalobkyně proti podané výpovědi sice učinila písemné námitky, elektronickým podáním ze dne 19. 12. 2019, nicméně nepodala v zákonné lhůtě podle ustanovení § 2314 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) žádost o soudní přezkum oprávněnosti výpovědi. Proto nelze jakkoliv žalobkyní zpochybňovat oprávněnost výpovědi a tedy i zánik nájmu na jejím základě. K samotnému průběhu trvání nájemního vztahu žalovaná uvedla, že po celou dobu jeho trvání žalobkyně nezajistila řádné podmínky pro provozování podnikatelské činnosti žalované, zejména stavebně technické zabezpečení v souladu s podmínkami bezpečnosti práce a požární ochrany. S ohledem na nutnost vystěhování se z pronajatých prostor, které neumožňovaly řádný výkon podnikatelské činnosti, uplatnila žalovaná zápočet nároku na ušlý zisk ve výši odpovídající nároku žalobkyně uplatněný žalobou. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z výpisu katastru nemovitostí, LV [číslo], pro [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, ve které pronajala prostor žalované k podnikání. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi účastníky dne 26. 4. 2017 soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně, v postavení pronajímatele, pronajala žalované, jako nájemci, prostory, ve smlouvě vymezené v článku II., k jeho podnikání (čl. III.). Nájemné bylo dohodnuto v článku IV.1. ve výši 272 975 Kč bez DPH. Doba trvání nájmu byla dohodnuta na pět let, počínaje 1. 5. 2017. Možnost nájemce předčasně vypovědět nájemní smlouvu je vymezena v článku VI.3. Smlouvy. Po skončení nájmu je nájemce povinen předat předmět nájmu pronajímateli, ke dni skončení nájmu. O předání bude sepsán předávací protokol a ve smlouvě je ujednáno, že předmět nájmu je předán zpět, pokud nic nebrání tomu, aby pronajímatel měl přístup k předmětu nájmu a mohl jej používat. V článku VI.7. smlouvy, bylo dohodnuto, že pronajímatel má právo na náhradu škody ve výši jeden a půl násobku nájemného v případě, že nájemce neodevzdá předmět nájmu pronajímateli ke dni skončení nájmu. Z předložených faktur [číslo] vystavené dne 1. 11. 2019 na částku 378 082,47 Kč se splatností 1. 12. 2019, [číslo] vystavené dne 6. 12. 2019 na částku 381 213,06 Kč se splatností 5. 1. 2019, [číslo] vystavené dne 9. 1. 2020 na částku 375 734,32 Kč se splatností 8. 2. 2020, [číslo] vystavené dne 6. 2. 2020 na částku 376.479,35 Kč se splatností 7. 3. 2020, soud zjistil, že jimi bylo vyúčtováno nájemné dle Smlouvy za měsíce říjen 2019 až leden 2020. Z předložené elektronické komunikace soud zjistil, že tyto faktury byly odeslány na email žalované 6. 11. a 10. 12. 2019, 17. 1. a 11. 2. 2020. Z předložené výpovědi nájmu v elektronické podobě, soud zjistil, že ji žalovaná odeslala dne 29. 11. 2019, na emailové adresy [adresa], které měli zaregistrovány na společnost žalobkyně. Ve výpovědi žalovaná dává výpověď z nájmu prostor sloužících k podnikání z důvodu nefunkčního požárního systému a nemožnosti pojistit majetek umístěný v hale žalobkyně. Ve smlouvě žalovaná konstatuje, že se 27. 11. 2019 z pronajatých prostor vystěhovala. Dále žalovaná uvádí, že přílohou tohoto emailu je dopis sestavený jejími právníky obsahující výpověď. Samotný text výpovědi v listinné podobě pak byl předložen spolu s dokladem o jeho odeslání prostřednictvím České pošty, s.p. s datem podání k přepravě 29. 11. 2019. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 12. 2019, spolu s podacím lístkem ze dne 20. 12. 2019, soud zjistil, že žalobkyně potvrdila doručení výpovědi dané žalovanou ze dne 29. 11. 2019, s touto nesouhlasí, neboť zajistila podmínky pro provozování pronajatých prostor žalované. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 2302 a následující o.z. uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání za dohodnuté nájemné. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení nájemného a ceny služeb za dobu od října 2019 do ledna 2020, když tvrdila, že do ledna 2020 trval nájemní vztah, který byl ukončen až výpovědí ze strany žalobkyně ke dnu 31. 1. 2020 pro neplacení nájemného. Žalobkyně nepředložila soudu důkaz o tom, že by to byla ona, kdo nájemní smlouvu ukončila ke dni 31. 1. 2020 výpovědí. Naopak žalovaná předložila elektronickou dokumentaci, ze dne 29. 11. 2019, adresovanou prokazatelně na emailové adresy žalobkyně, resp. jejího jednatele ([jméno] [anonymizováno]) obsahující výpověď z nájmu s tím, že soud nemá důvod pochybovat o tvrzení žalované, obsažené v elektronické výpovědi, že její přílohou je podepsaná výpověď z nájmu, jak byla soudu předložena v listinné podobě spolu s dokladem o odeslání poštou ze dne 29. 11. 2019. Jedná se o komunikaci mezi podnikateli. S ohledem na předloženou četnou smluvní korespondenci, kterou mezi sebou účastníci vedli prostřednictvím emailů, soud považuje tento druh komunikace za zcela dostačující a účastníky dohodnutý. Pokud byl dostačující pro doručování faktur a jejich proplácení, není důvodu namítat jeho neplatnost pro absenci ověřeného elektronického podpisu, v případě doručení výpovědi smlouvy za situace, kdy její přílohou je samotný text výpovědi, který byl žalobkyni stejného dne, 29. 11. 2019, odeslán poštou. Je zřejmé, že elektronická komunikace by