60 C 42/2022-37 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužného televizního poplatku. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Výši žalobou uplatněné pohledávky za trvání řízení nijak nezpochybnila. Žalobkyně svým podáním, doručeným Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč, neboť žalovaná žalobou požadovanou částku částečně uhradila po podání žaloby. O tomto zpětvzetí rozhodl soud dne 3. 5. 2022 usnesením č.j. 60 C 42/2022-21. Se zřetelem ke shodnému prohlášení účastníků podle ustanovení §115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání, bez provedení dokazování s tím, že před rozhodnutím vycházel z důkazů, které mu byly předloženy. Takto má soud za zjištěné, že se žalovaná v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění stala poplatníkem televizního poplatku dne [datum]. Žalované zároveň vznikla povinnost platit žalobkyni v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná neuhradila poplatek za televizní a rozhlasové vysílání za období od ledna roku 2019 do září roku 2021, kdy výše televizního poplatku činí 135 Kč za každý měsíc. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků výzvou ze dne [datum], ale do dne podání žaloby zůstal dluh ze strany žalované neuhrazen. Žalobkyně součástí žalované částky učinila i úrok z prodlení v zákonné výši, který kapitalizovala ke dni vyhotovení žaloby. Výpočet žalované částky co do jistiny žalobkyně odvozuje od § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a žalobkyně ji podrobně specifikovala v žalobě. V rámci právní úvahy vedené podle ustanovení § 10 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích podle kterého platí, že nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu, včetně úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva podle ustanovení § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil dlužný poplatek, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, k rukám žalobkyně zaplatit (výrok sub. I). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 ve spojení s nálezem Ústavního soudu České republiky č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013 a nález Ústavního soudu České republiky č. PL. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaných rozhodnutí vyplývá závěr, že v případě žalobkyně se předpokládá více než dostatečné materiální zázemí a personální obsazení v takovém rozsahu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů na základě smluvního zastoupení. Soud proto žalobkyni přiznal jen ty náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatek ve výši 400 Kč a částky za náhradu hotových výdajů spojených se sepisem žaloby ve výši 100 Kč (výrok sub. II).