60 C 420/2021-21 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužného televizního poplatku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Výši žalobou uplatněné pohledávky za trvání řízení nijak nezpochybnil. Se zřetelem ke shodnému prohlášení účastníků podle ustanovení §115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání, bez provedení dokazování s tím, že před rozhodnutím vycházel z důkazů, které mu byly předloženy. Takto má soud za zjištěné, že se žalovaný v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění stal poplatníkem televizního poplatku, neboť jako dosud nepřihlášený poplatník v evidenci se stal odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. O této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní informován. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit žalobkyni v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný neuhradil poplatek za televizní a rozhlasové vysílání za období od [anonymizováno] roku [rok] do [anonymizováno] roku [rok]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků, ale do dne podání žaloby zůstal dluh ze strany žalovaného neuhrazen. Žalobkyně součástí žalované částky učinila i úrok z prodlení v zákonné výši, který kapitalizovala ke dni podání žaloby. Výpočet žalované částky co do jistiny žalobkyně odvozuje od § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a podrobně ji specifikovala v žalobě. V rámci právní úvahy vedené podle ustanovení § 10 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích podle kterého platí, že nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu, včetně úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva podle ustanovení § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil dlužný poplatek, včetně úroku z prodlení, k rukám žalobkyně zaplatit (výrok sub. I). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 ve spojení s nálezem Ústavního soudu České republiky č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013 a nález Ústavního soudu České republiky č. PL. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaných rozhodnutí vyplývá závěr, že u žalobkyně lze presumovat existenci dostatečného materiálního zázemí a personálního obsazení tak, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů na základě smluvního zastoupení. Soud proto žalobkyni přiznal jen ty náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatek ve výši 400 Kč a částky za náhradu hotových výdajů spojených se sepisem žaloby ve výši 100 Kč (výrok sub. II).