11 C 293/2023-23 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný zapůjčil od právní předchůdkyně žalobkyně a kterou se zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách po 3 034 Kč. Další nárok žalobkyně vznikl z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný zapůjčil od právní předchůdkyně žalobkyně a kterou se zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách po 3 034 Kč. Tyto splátky žalovaný řádně nesplácel. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi účastníky byly uzavřeny dvě Smlouvy o spotřebitelském úvěru a to dne [datum] [číslo] na částku 20 000 Kč a dne [datum] [číslo] na částku 20 000 Kč (smlouvy, smluvní podmínky). Obě zápůjčky se žalovaný zavázal splácet ve 21 měsíčních splátkách po 2 034 Kč (smlouvy). Žalovaný obě zápůjčky řádně a včas nesplácel (přehled plateb). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku (upomínka). Právní posouzení vychází z ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák., dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 cit. zák. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 2394 cit. zák. platí, že bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 1970 obč. zák. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smluvní úrok byl mezi stranami ujednán (a kapitalizován) v samotné Smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] a ze dne [datum]. Na žalobce byla pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením zápůjčky, jak bylo soudem v řízení také prokázáno. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 523,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 116 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 889,36 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 560 Kč ve výši 2 847,60 Kč.