12 C 352/2023-22 — Okresní soud v Mostě

Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, tyto byly téhož dne zaslány na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč a poplatek spolu s jistinou byly splatné dne [datum], na svůj dluh žalovaný do vydání EPR zaplatil částku 4 910 Kč. Před uzavřeném smlouvy o zápůjčce posoudil žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě získaných údajů posoudil žalobce žalovaného jako úvěruschopného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezúčelová a bezhotovostní zápůjčka ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč a to spolu se zápůjčkou nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení si účastníci ujednali, že žalovaný bude mít povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, v důsledku prodlení žalovaného žalobce dále požadoval úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy ve výši 2 500 Kč. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum]. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalovanému zápůjčku 10 000 Kč, za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobci souhrnný poplatek ve výši 3 250 Kč do [datum], pro případ prodlení si účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalovaný celkem na dluh zaplatil částku 4 910 Kč, touto částkou byla umořena část účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 270 Kč a smluvní pokuta ve výši 3 680 Kč za období od [datum] do dne vyhotovení žaloby tj. [datum]. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [příjmení] národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce měl ve věci plný úspěch byla povinnost uhradit mu náklady řízení uložena žalované. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem za tři úkony právní pomoci po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění.