13 C 222/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 323 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum] prostřednictvím webových stránek žalobce. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 9 300 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 023 Kč do [datum]. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a dle žalobce jí tak vznikla povinnost jistinu a poplatek zaplatit. Žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 5 200 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaná souhlasila se zaplacením dlužné částky a to ve dvou splátkách. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobce uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované zápůjčku ve výši 9 300 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 023 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná pouze částku 5 200 Kč. 4. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala konkrétní informace o schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce uvedl, že žádná skutková tvrzení nebude doplňovat a nechť soud přizná žalobci bezdůvodné obohacení. 5. Ohledně zkoumání schopnosti žalované splácet žalobci poskytnutou jistinu s příslušenstvím tak soud nezjistil ničeho. V zájmu žalobce je, aby skutečnost, že při poskytnutí zápůjčky řádně ověřil úvěruschopnost žalované, byla tvrzena a prokázána. Protože v řízení konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, netvrdil ani neprokázal, nastupuje institut břemene tvrzení a důkazní. Smyslem tohoto procesního institutu je umožnit soudu vydat rozhodnutí rovněž v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla tvrzena nebo dokázána, tedy v případě, kdy soud nemá možnost přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. V tomto případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho z účastníků, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Soudu tedy nezbylo než rozhodnout v neprospěch žalobce, který ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ničeho netvrdil. 6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] soud zjistil, že je účtem žalované a žalobce na tento účet zaslal částku 9 300 Kč. 7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 8. Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], poskytl žalobce žalované zápůjčku ve výši 9 300 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobci souhrnný poplatek ve výši 3 023 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce neposoudil žalobce řádně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Žalovaná uhradil toliko částku 5 200 Kč. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. V souzené věci žalobce nejednal s odbornou péčí, když řádně neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. O tom nelze učinit než závěr, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce porušil žalobce svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova])) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy“. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obec