13 C 92/2023-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 11 712 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce-společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce 27 320 Kč (15 000 Kč – zápůjčka a 12 320 Kč poplatek), a to formou 18týdenních splátek po 1 518 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, během níž žalovaný své závazky neplnil řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný zaplatil dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobce v souladu se Smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila ke dni [datum] částku 7 471,43 Kč na dlužné zápůjčce a 4 240,57 Kč na dlužném souhrnném poplatku. 2. V žalobě dále žalobce uvedl, že na něho pohledávka přešla v důsledku postoupení na základě smlouvy o postoupení uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem dne [datum] a že postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil. Soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Ze skutkových okolností uvedených v žalobě, které soud považoval pro účely rozhodnutí za nesporné, vyplynulo, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, předchůdce žalobce půjčil žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázala zaplatit celkem 27 320 Kč, ale zápůjčku přestal splácet. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 9. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobce jednal se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o zápůjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. 10. Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. o spotřebitelském úvěru je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 75 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. V souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními je třeba předmětnou smlouvu o zápůjčce kvalifikovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. 16. Podle § 86 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se mj. uvádí: "věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L., Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb., Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98–109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. 20. Právní věta téhož rozsudku Nejvyššího soudu ČR zní: " Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 21. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích." 22. Soud v předmětné věci zjistil, že původní věřitel postupoval při uzavření uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení, neboť měl k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného. Proto byla smlouva mezi účastníky shledána platně uzavřena. Pokud tedy žalovaný neplnil svoji povinnost podle smlouvy, tedy řádně splácet zapůjčenou částku, nezbylo soudu než žalobě vyhovět. 23. Výrok o povinnost platit úrok z prodlení vychází z § 517 odst. 2 obč. zák., jeho výše pak z nař. vlády 351/2013 Sb. a z čl. 3 Smluvních podmínek. 24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobci, který měl ve věci úspěch, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku - 800 Kč a v souvislosti s právním zastoupením. Za právní zastoupení mu byla přiznána odměna za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení a písemné podání), tři režijní paušály (paušální náhrady hotových výdajů) po 100 Kč a 21 % DPH. Celkové náklady řízení činí 2 252 Kč.