15 C 202/2023-20 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úhradě nákladů za autoškolu na základě níž žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč za účelem úhrady nákladů souvisejících se získáním řidičského oprávnění žalovanému a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou poskytla žalovanému peněžní prostředky tak, že dne [datum] poukázala přímo [právnická osoba] consulting s.r.o., [IČO] částku ve výši 13 310 Kč včetně DPH na základě vystavené faktury [číslo] ze dne [datum]. Dle dohody byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobci nejpozději do 3 měsíců od jejich poskytnutí, tj. do [datum]. Do současné doby však žalovaný i přes písemnou výzvu žalobkyně ze svého dluhu nic neuhradil. Žalobkyně požaduje uhradit pouze část dluhu ve výši 11 000 Kč, která představuje výši poskytnutých finančních prostředků na úhradu nákladů za autoškolu bez DPH. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úhradě nákladů za autoškolu na základě níž žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč za účelem úhrady nákladů souvisejících se získáním řidičského oprávnění žalovanému a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit (Smlouva o úhradě nákladů za autoškolu ze dne [datum]). Žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou poskytla žalovanému peněžní prostředky tak, že dne [datum] poukázala přímo [právnická osoba] consulting s.r.o., [IČO] částku ve výši 13 310 Kč včetně DPH na základě vystavené faktury [číslo] ze dne [datum] (Faktura [číslo] ze dne [datum] + výpis z účtu). Dle dohody byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nejpozději do 3 měsíců od jejich poskytnutí, tj. do [datum]. Žalovaný však i přes písemnou výzvu žalobce ze svého dluhu nic neuhradil. Žalobkyně požaduje uhradit pouze část dluhu ve výši 11 000 Kč, která představuje výši poskytnutých finančních prostředků na úhradu nákladů za autoškolu bez DPH. (Výzva k úhradě ze dne [datum] včetně doručenky). Zjištěný skutkový stav posoudil soud následujícím způsobem po stránce právní. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ust. § 1721 občanského zákoníku, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 547,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 750 Kč ve výši 997,50 Kč.