22 C 164/2023-12 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se domáhal vůči žalovanému zrušení vyživovací povinností stanovené ve výroku I. specifikovaným rozsudkem soudu. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] ukončil studium a nastoupil do zaměstnání. Žalovaný s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasil. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobci jako otci žalovaného byla naposledy stanovena vyživovací povinnost k žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 6. 2019 č. j. [číslo jednací], kterým bylo určeno, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného částkou 3 700 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Tato skutečnost byla prokázána uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] žalovaný ukončil studium s tím, že se vyučil na kuchaře. Poté nastoupil do zaměstnání. Podle §120 odst. 4 o. s. ř. soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. S ohledem na výše uvedené soud učinil skutkový závěr, že žalovaný již je od [datum] zaměstnán a má svůj vlastní příjem. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný (syn žalobce) ukončil [datum] studium, nastoupil do zaměstnání, a je proto schopen sám se živit. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že zanikla zákonná podmínka pro existenci vyživovací povinnost žalobce jako otce vůči žalovanému, a proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s tím, že ze spisu bylo zjištěno, že účastníkům dosud náklady řízení nevznikly. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.