32 C 158/2023-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaná na konto této smlouvy uhradila za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 22 – 23 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). , právnická osoba, žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě, a že nezamlčela žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to úvěrovou smlouvu, kartu zákazníka a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 65týdenních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celková částka k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořená jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojistným , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 88 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 195,57 %.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována na základě tvrzení žalované ve formuláři, který žalovaná vyplnila. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, žije jako nájemník a vyživuje tři nezaopatřené osoby, nevlastní automobil. Jako zdroj svých příjmů uvedla rodičovský příspěvek, své celkové příjmy uvedla částkou , částka, , sestávající z hlavního příjmu , částka, a dalšího příjmu , částka, , zdroj jednotlivých složek příjmu nebyl uveden. Své měsíční výdaje žalovaná uvedla částkou , částka, . Žalovaná uvedla, že nesplácí žádné úvěry, ani není držitelem kreditní karty. Tyto údaje byly údajně ověřeny dvěma výpisu z účtu, které nicméně soudu předloženy nebyly.Tabulkou umoření ke smlouvě č. , číslo, datovanou , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem , částka, na konto uvedené úvěrové smlouvy.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, nicméně neměl za prokázané, že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované, neboť byla odeslána na adresu, která nikdy nebyla vedena jako adresa trvalého pobytu žalované dle výpisu z Centrální evidence obyvatel.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 24–26) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Z předložených listin je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na dostatečné ověření jak příjmů, tak výdajů žalované, kdy výdaje se jeví jako značně podceněné tak, aby žalovaná, s ohledem na to, že byla na rodičovské dovolené a jejím zdrojem příjmů byl tedy zřejmě pouze rodičovský příspěvek, dosáhla alespoň nějakého disponibilního příjmu. Žalovaná uvedla nezanedbatelný příjem ve výši , částka, (tedy shodný, jako její příjem hlavní, zřejmě z rodičovského příspěvku), jako vedlejší příjem, neuvedla však jeho zdroj. Tento příjem tedy nebyl žádným způsobem ověřen, neboť tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně si tato tvrzení žalované ověřila výpisem z jejího bankovního účtu, nepovažuje soud za věrohodné, pokud mu o tom nebyl předložen žádný doklad. Příjmy a výdaje žadatele o úvěr jsou jedním z nejzásadnějších parametrů při posouzení úvěruschopnosti, a měly by proto být řádně a důkladně ověřeny. Rovněž tvrzení žalované o jejích příjmech se zdá jako značně podceněné, pokud žalovaná žije sama v nájemním bytě se třemi dětmi, respektive třemi osobami, které vyživuje, neboť v takovém případě zkrátka není možné, aby za nájemné a osobní výdaje měsíčně hradila pouze , částka, . Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena 4 řízení EXE, je tedy zřejmé, že žalovaná měla v době před uzavřením smlouvy o úvěru i jiné závazky po splatnosti, dokonce závazky exekučně vymáhané, které právní předchůdkyni žalobkyně zamlčela. Tuto skutečnost mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek v Centrální evidenci exekucí, kde si mohla najisto ověřit to, že žalovaná rozhodně úvěruschopná není, neboť existence čtyř exekučních řízení, při uvážení majetkových poměrů žalované a jejích možností, samo o sobě prakticky vylučuje úvěruschopnost žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:1. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, p