32 C 17/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 16.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, tj. [právnická osoba], údajně probíhala jednání o uzavření„ Smlouvy o úvěru“ ID úvěru [anonymizováno], na základě které měl právní předchůdce žalobce údajně poskytnout žalované úvěr ve výši 16.000 Kč, nicméně žalobce není schopen uzavřenou smlouvu doložit (smlouvu o úvěru žalobce přesto k žalobě přiložil, nicméně je podepsána pouze právním předchůdce žalobce). Na bankovní účet žalované byla ze strany právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 16.000 Kč dne [datum], a to údajně na základě uvedené smlouvy o úvěru. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky spotřebovala, avšak do dnešního dne je nevrátila, a to ani přes výzvu žalobce. Dlužná částka ve výši 16.000 Kč byla dle žaloby tvořena pouze jistinou úvěru, žalobce dále požadoval zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] – žalované adresováno na adresu, kterou má jako trvalý pobyt evidovanou v CEO. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil pouze bezdůvodné obohacení, tzn. pouze jistinu, která prokazatelně došla od právního předchůdce žalobce na účet žalované, nebylo potřebné se zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalované, neboť na povinnost vrátit jistinu, tzn. bezdůvodné obohacení, žalobci žalovaným tato skutečnost nemá žádný vliv. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 16.000 Kč dne [datum]. Potvrzením o provedené platbě z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na bankovní účet žalované poukázána platba ve výši 16.000 Kč v období od [datum]. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, nikoli však to, že žalovaná se s touto smlouvu skutečně seznámila a že smlouvu s právním předchůdcem žalobce skutečně uzavřela, jak je podrobněji odůvodněno v následujícím odstavci odůvodnění. Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – nepodepsaným žalovanou měl soud za prokázaný obsah formuláře, nikoli však to, že žalovaná se s tímto dokumentem skutečně seznámila. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce odeslal prostřednictvím svého zástupce žalované oznámení o postoupení pohledávky, a to zároveň s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v CEO. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 16.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 16.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 21 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 16.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem jistinu dluhu ve výši 16.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení. Částku 16.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 7. Právní posouzení věci v části bezdůvodného obohacení spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.