32 C 18/2023-46 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 29.425 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 5.460 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.030,48 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění„ Smlouvy o úvěru“ téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum], na základě kterých právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr v celkové výši 25.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 29.425 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou 25.000 Kč a smluvní pokutou 4.425 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] (na čl. 30 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 22 spisu) + Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 20.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 5.000 Kč dne [datum] (na čl. 23 – 25 spisu). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění těchto smluv o úvěru, kdy na základě první uvedené smlouvy měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, a na základě druhé smlouvy měla být úvěrová částka údajně změněna na částku 25.000 Kč (nicméně datum uzavření této smlouvy neodpovídá platbě ve výši 5.000 Kč, která byla na účet žalované poukázána o více než jeden měsíc dříve, než kdy měla údajně dojít ke změně podmínek údajného úvěru dle druhé úvěrové smlouvy). Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z bankovního účtu žalované byla na účet právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 0,01 Kč dne [datum]. Dále měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na bankovní účet žalované poukázána platba ve výši 20.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 5.000 Kč dne [datum] (tato platba byla na bankovní účet žalované dle žaloby údajně poukázána na základě druhé smlouvy o úvěru, údajně uzavřené dne [datum], čemuž ovšem neodpovídá datum platby, která byla na bankovní účet žalované poukázána o více než jeden měsíc dříve, než mělo údajně dojít k uzavření tvrzené druhé smlouvy o úvěru). Soud měl dále za prokázané, že smlouvy o úvěru nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvy uzavřel. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek, nicméně neměl za prokázané, zda se žalovaná s těmito obchodními podmínkami při údajném uzavření úvěrových smluv skutečně seznámila, neboť listina není žalovanou podepsána, a neobsahuje ani žádný jiný projev vůle žalované. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce ve svém interním dokumentu eviduje jednu návštěvu svého pověřeného terénního pracovníka v místě bydliště žalované na její kontaktní adrese. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sám vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 20.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 5.000 Kč dne [datum], a to údajně z titulu v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvy o úvěru uzavřela s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovanou podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvy elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum] (na čl. 22 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené částky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 25.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 25.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je uveden ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Pod