32 C 376/2022-32 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] se žalovaným dne [datum], a dále z titulu smlouvy o úvěru téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum], na základě kterých právní předchůdce žalobce žalovanému údajně poskytl úvěr v celkové výši 12.000 Kč, a to jako neúčelový spotřebitelský úvěr, splatný jednorázově. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru údajně nastala dne [datum]. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uvedené smlouvy o úvěru, navrhl žalobce, aby bylo žalobě vyhověno z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť na bankovní účet žalovaného byla prokazatelně poskytnuta žalovaná částka v [anonymizováno] [rok]. Dlužná částka 12.000 Kč byla dle žaloby tvořena pouze nesplacenou jistinou údajného úvěru 12.000 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že na bankovní účet žalovaného byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta platba ve výši 8.000 Kč dne [datum], a dále platba ve výši 4.000 Kč dne [datum] (na čl. 22 – 23). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], které nebyly podepsány ani jednou ze smluvních stran, měl soud za prokázané znění těchto smluv, nicméně neměl za prokázané to, že právní předchůdce žalobce tyto smlouvy se žalovaným skutečně uzavřel, neboť nich chybí jakýkoli projev vůle smluvních stran, když smlouva není podepsána ani žalovaným, ani právním předchůdcem žalobce. Výše úvěrové jistiny činila dle první smlouvy 8.000 Kč, dle druhé smlouvy 12.000 Kč. Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z bankovního účtu právního předchůdce žalobce byla na bankovní účet žalovaného poukázána platba ve výši 8.000 Kč dne [datum], a dále platba ve výši 4.000 Kč dne [datum]. Dále měl soud za prokázané, že z bankovního účtu žalovaného byla na bankovní účet právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 0,01 Kč dne [datum]. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného. 5. Soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrových smluv vedeno celkem 7 exekučních řízením a dalších 7 řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, žalovaný tedy zjevně v době uzavření úvěrové smlouvy nebyl úvěruschopný, což právní předchůdce žalobce evidentně nezjistil. Nicméně vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil pouze bezdůvodné obohacení, tzn. pouze jistinu, která prokazatelně došla od právního předchůdce žalobce na účet žalovaného, nebylo potřebné se zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť na povinnost vrátit jistinu, tzn. bezdůvodné obohacení, žalobci žalovaným tato skutečnost nemá žádný vliv. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka v celkové výši 12.000 Kč, a to převodem částky ve výši 8.000 Kč dne [datum] a částky ve výši 4.000 Kč dne [datum] na tento účet, a to údajně na základě v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že úvěrové smlouvy uzavřel s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovaným podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaný údajně souhlasil a právní úkony – uzavření tvrzených úvěrových smluv – skutečně žalovaný učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši 12.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], respektive dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 21 – 23 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem částku ve výši 12.000 Kč. Částku 12.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zároveň soud přiznal žalobci úrok z prodlení z přiznané částky, a to od počátku prokazatelného prodlení. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovan