32 C 48/2023-47 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách“ [číslo] která byla údajně uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], a žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl být splacen v 18 měsíčních splátkách, nejpozději do [datum]. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, respektive poskytnuté finanční prostředky spotřebovala, nicméně do dnešního dne je nevrátila. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky ve výši 30.000 Kč byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalované, a to v listopadu 2021. Dlužná částka ve výši 30.000 Kč byla dle žaloby tvořena pouze jistinou údajně poskytnutého úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyně a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila pouze bezdůvodné obohacení, tzn. pouze jistinu, která prokazatelně došla od právního předchůdce žalobkyně na účet žalované, nebylo potřebné se zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala či nezkoumala úvěruschopnost žalované, neboť na povinnost vrátit jistinu, tzn. bezdůvodné obohacení, žalobkyni žalovanou tato skutečnost nemá žádný vliv. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že z tohoto bankovního účtu byla poskytnuta platba právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 0,10 Kč dne [datum] (na čl. 28) – soud zde poznamenává, že se jedná o jiné č. účtu než, kam byly následně poskytnuty finanční prostředky z údajného úvěru, přičemž tato verifikační platba proběhla šest měsíců před údajným uzavřením smlouvy o úvěru. Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 31) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na tento účet byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána platba ve výši 30.000 Kč dne [datum] (na čl. 32 – 33). Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, nikoli však to, že žalovaná se s touto smlouvu skutečně seznámila a že smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela, jak je podrobněji odůvodněno v následujícím odstavci odůvodnění. Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] měl soud za prokázanou verifikační platbu ve výši 0,01 Kč učiněnou z účtu žalované u [právnická osoba], který prokazatelně patřil žalované, která byla nicméně uskutečněna šest měsíců před údajným uzavřením smlouvy o úvěru. Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované vedený u [právnická osoba] platbu ve výši 30.000 Kč – soud poznamenává, že finanční prostředky byly žalované zaslány na účet odlišný od účtu, ze kterého byla provedena verifikační platba uvedená v předchozí odrážce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně odeslala prostřednictvím svého zástupce žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel, a tedy se prokazatelně dostala do dispozice žalované. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 30.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 30.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 31 – 33 spisu). Pro úplnost soud nicméně dodává, že tyto finanční prostředky, byť byly poskytnuty na bankovní účet vedený na jméno žalované, byly poskytnuty na účet odlišný od účtu, ze kterého žalovaná učinila verifikační platbu, neboť účet, ze kterého odešla verifikační platby, byl veden u [právnická osoba] (jak na dotaz soudu sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] na čl. 26 – 28 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 30.000 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem jistinu dluhu ve výši 30.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení, a to nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 7. Právní posouzení věci v části bezdůvodného obohacení spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.652 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.200 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč