32 C 7/2023-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 59.061,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59.061,50 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (údajně v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, právní předchůdce žalobce proto využil svého práva, úvěr zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Dlužná částka ve výši 59.061,50 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 50.000 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 9.061,50 Kč. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období od [datum]. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadoval žalobce přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalované byla jistina dluhu ve výši 50.000 Kč prokazatelně poskytnuta na její bankovní účet v prosinci 2021. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] – žalované adresováno na adresu, kterou má jako trvalý pobyt evidovanou v CEO. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svou osobní účast u ústního jednání neomluvila. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 20) + Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na tento bankovní účet žalované byla ze strany právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 50.000 Kč dne [datum] (na čl. 21). Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázanou platbu na účet žalované ve výši 50.000 Kč dne [datum], a dále měl za prokázanou platbu z účtu žalované na účet právního předchůdce žalobce ve výši 0,01 Kč dne [datum]. Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že tuto smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřela skutečně žalovaná, tedy že s obsahem smlouvy skutečně souhlasila a že to byla ona, kdo požádal o poskytnutí úvěru. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k řádnému splácení úvěru, a po zesplatnění úvěru také k úhradě celé dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby i fakt, že se tato výzva dostala žalované do dispozice, neboť byla odeslána na adresu jejího trvalého pobytu, kterou má evidovanou v CEO. 5. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zcela rezignoval na zjišťování úvěruschopnosti žalované. Soud zjistil, že proti žalované nebylo nikdy vedeno žádné řízení EXE ani žádné řízení E, což ovšem právní předchůdce žalobce nemohl při uzavírání úvěrové smlouvy vědět, neboť úvěruschopnost žalované evidentně neprověřil. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 50.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 50.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 20 – 21 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 50.000 Kč. Žalobce nadto neprokázal ani řádné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce před údajným uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 50.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 50.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že shledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 64.271 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 54.410,20 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 84,64 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 15,35 %. Odečtením úspěc