46 C 137/2021-58 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 34 641 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 30 000 Kč. Podle žaloby poskytnutý spotřebitelský úvěr čerpal žalovaný v celkové částce 30 000 Kč, přičemž 27 500 Kč bylo převedeno na účet určený žalovaným ve smlouvě, 2 500 Kč pak bylo použito jako provize zprostředkovatele. Žalovaný měl úvěr splatit v 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, bylo žalovanému zasláno oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z dlužných splátek před zesplatněním ve výši 3 150 Kč, zesplatněné jistiny 28 401 Kč, poplatků za tři upomínky celkem ve výši 300 Kč, ze smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a ze smluvní pokuty ode dne zesplatnění ve výši 1 293 Kč. 3. Ve vztahu k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podání ze dne [datum] (č. l. 43 až 44) uvedla, že žalovaný prokázal žalobkyni své příjmy, předložené listiny žalobkyně řádně zkoumala a ověřovala, vyžádala si výplatní pásky za dva měsíce. Žalovaný předložil výplatní pásky za srpen a září 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba], výpis z běžného účtu žalovaného a družky žalovaného potvrzující dobírku mzdy za srpen 2020 ve výši [částka] došlé na účet družky žalovaného dne [datum], kdy v dané věci byl žalovaný žalobkyní mimo jiné prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis. Žalobkyně žalovaného prověřovala i telefonicky, kdy průměrná mzda od zaměstnavatele byla zjištěna ve výši [částka], což koresponduje doloženými výplatními páskami za srpen a září 2020 s čistým příjmem [částka] měsíčně. Žalobkyně vzala v úvahu i normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby ve výši 5 374 Kč, výši životního minima ve výši 3 860 Kč a výši existenčního minima ve výši 2 490 Kč Náklady na bydlení vyčíslila žalobkyně částkou 7 000 Kč. Žalovanému tak zbyla při zohlednění výdajů nejméně částka 13 090 Kč měsíčně. Žalovaný tak byl schopen splácet poskytnutý úvěr. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Okresnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný byl v minulosti žalován v nalézacím řízení (č. l. 12) a byly proti němu opakovaně nařízeny exekuce (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) (č. l. 15) a výkony rozhodnutí (č. l. 16). 6. Bezprostředně po poskytnutí úvěru bylo žalovanému povoleno oddlužení (spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [insolvenční spisová značka]). 7. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce srpen a září 2020 vyplývá, že čistý příjem žalovaného u [právnická osoba] činil 25 000 Kč měsíčně. 8. Z výpisu z centrální evidence exekucí se podává, že proti žalovanému v okamžiku lustrace nebyla vedena exekuce. 9. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaný vydával značné částky na hazard. Z výpisu z běžného účtu partnerky žalovaného je zřejmé, že mzda žalovanému byla vyplácena na účet jeho partnerky a že tento účet vykazoval záporný zůstatek. 10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má družku, jednu vyživovací povinnost, jeho čistý příjem činil 25 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 7 000 Kč, žalovaný měl bydlet v podnájmu a neměl mít žádné jiné úvěry. Zaměstnavatelem žalovaného měla být [právnická osoba] s.r.o. 11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dále vyplývá, že výše úvěru měla sice činit 30 000 Kč, avšak žalovaný měl reálně obdržet jen 27 500 Kč, a částka 2 500 Kč měla jít na provizi zprostředkovateli úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, celkem měl splatit 42 000 Kč. 12. Z potvrzení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že částka úvěru 27 500 Kč byla žalovanému vyplacena na účet. 13. Z listiny označení jako bonita vyplývá, že žalovaný na poskytnutý úvěr nesplatil nic. 14. Ze zesplatnění ze dne [datum] je patrné, že úvěr byl žalobkyní zesplatněn, přičemž žalovanému byla stanovena lhůta 10 dní k jeho splacení. Vůči žalovanému byla uplatněna rovněž smluvní pokuta ve výši 1 497 Kč a upomínací náklady 300 Kč. Dle podacího lístku pošty byla zásilka odeslána [datum]. 15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o.