46 C 250/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 35 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 195,43 Kč za období od [datum] do [datum], s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 900 Kč, s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 8 234 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu ([anonymizována dvě slova]) [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 35 000 Kč. Úvěr měl být splácen 30 měsíčními splátkami po 3 491 Kč podle splátkového kalendáře. Žalovaný podle žaloby neplnil podmínky smlouvy a na úvěr nesplatil vůbec nic. Žalobkyně proto žalovanému účtovala poplatky a smluvní pokuty a k zesplatnění úvěru došlo dne [datum]. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč, poplatku za upomínky ve výši 2 x 450 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 234 Kč vypočítané jako 0,1% denně z částky 35 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok od [datum] do [datum] kapitalizovaný ve výši 16 195,43 Kč a úrok z prodlení 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení z částky 35 000 Kč. 3. Žalobkyně dále uvedla, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatní páskou a žalobkyně prověřila žalovaného v dostupných registrech ([příjmení], NRKI/BRKI a [anonymizováno 6 slov]). 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému byla nařízena řada exekucí (č.l. 15). 6. Z úvěrové zprávy [anonymizováno] vyplývá, že žalovaný měl v době uzavírání úvěrové smlouvy v dubnu 2022 celkem 4 splátkové závazky v celkové výši zůstatku 1 044 068 Kč, přičemž měsíční výše splátky činila 11 472 Kč Poslední tři závazky byly přijaty nedlouho před uzavřením uvedené úvěrové smlouvy (v únoru a březnu 2022). Ze zprávy dále vyplývá, že žalovaný požádal o další čtyři úvěry a celkem 8 smluv bylo odmítnuto. Nadto měl žalovaný od března 2022 sjednán i další revolvingový úvěr. 7. Z výplatní pásky žalovaného za únor 2022 vyplývá, že v tomto měsíci měl příjem 34 837 Kč (základní mzda přitom činila 23 015 Kč), která byla navýšena přesčasovou odměnou a čerpáním dovolené. 8. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru a informace o RPSN 189,52 %. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění. 9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč s úrokem 111,33 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 30 pravidelných splátkách ve výši 3 491 Kč měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem 59 85104 7300 Kč. 10. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovanému byl poskytnut ke dni [datum] úvěr ve výši 35 000 Kč zaslaný na účet. 11. [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že uvedený účet je veden na jméno žalovaného a že na tento účet byla dne [datum] přispána částka 35 000 Kč. 12. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], jakož i z předžalobní výzvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením, byl opakovaně vyzýván k zaplacené. Dále je zřejmé, že žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a že ke zesplatnění úvěru nakonec došlo. 13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění. 14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. 22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smlu