46 C 274/2023-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne , datum, se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru žalované jakožto úvěrované ve výši původního limitu , částka, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 21,9 % p. a. Žalovaná se zavázala úvěr průběžně splácet, přičemž úvěrový limit byl následně navýšen. Žalovaná kontokorentní úvěr řádně nesplácela a banka proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni , datum, a následně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila , částka, . Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a dále úroky ve výši 21,9 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.3. Žalobkyně doplnila podáním ze dne , datum, (č. l. 19-20), že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela banka Equa Bank a.s. z informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedení lustrace žalované byl úvěr schválen.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že původní věřitelka (její právní nástupkyně , právnická osoba, .) uvedla, že dne , datum, požádala žalovaná o kontokorentní úvěr s limitem , částka, . Věřitelka vycházela ze sdělení žalované, o nichž žalovaná prohlásila, že jsou pravdivá. Věřitelka dále zjistila, že o žalované nebyly vedeny negativní záznamy na tzv. black listech, žalovaná byla lustrována v databázích BRKI/NRKI/SOLUS, neměla záznam v insolvenčním rejstříku, doklad, kterým se prokázala nebyl hlášen jako ztracený či odcizený, podíl splácení úvěrů ku příjmům (debt service to income ratio) činil 8,91 %, rovněž byl nízký podíl zadlužení k příjmům (debt to income ratio), který byl jen 0,10. Deklarovaný příjem žalované činil , částka, , výdaje měly dosahovat , částka, , z čehož výdaje na splátky dřívějších půjček činily , částka, , výdaje na bydlení , částka, , na živobytí , částka, a ostatní výdaje , částka, . Žalované tak podle kalkulace banky zbývala rezerva , částka, měsíčně.6. Dle karty klienta žalovaná sdělila, že je vdaná, vlastní byt či dům, má středoškolské vzdělání, počet osob v její domácnosti jsou 2, trvalá adresa žalované se měla nacházet v Košicích, měla být zaměstnána s příjmem , částka, . Uvedla, že měsíční splátka úvěrů činí , částka, a výdaje na živobytí dosahují , částka, . Věřitelka vyhodnotila pravděpodobnost splácení žalovanou 97,72 %. Věřitelce bylo známo, že skutečná výše měsíčních splátek úvěrů dosahovala , částka, .7. Z výpisu lustrací se podává, že v BRKI nebyly zjištěny negativní údaje o žalované, žalovaná měla dva splátkové úvěrové produkty s celkovým dluhem , částka, a s celkovou měsíční splátkou , částka, .8. Dle výpisu z běžného účtu žalované za prosinec 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek účtu činil , částka, a konečný zůstatek , částka, , výše kreditních a debetních operací přesahovala , částka, . Obdobně z ostatních historických výpisů z období před poskytnutím konktokorentu vyplývají vždy velmi nízké počáteční i konečné zůstatky na běžném účtu.9. Z rámcové služby o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, je patrné, že Equa Bank a.s. zřídila žalované běžný účet.10. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požádala o uzavření smlouvy o kontokorentu, na základě níž Equa Bank a.s. měla poskytnout žalované kontokorent ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala pravidelně splácet. Kontokorent měl být úročen sazbou 19,9 % p. a. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne , datum, vyplývá, že žalované byl poskytnut kontokorent ve výši , částka, úročený sazbou 19,9 %.11. Z výpisů z účtu vyplývá, že žalované byl poskytnut kontokorent ve výši úvěrového rámce nejprve ve výši , částka, , následně byl snížen na , částka, , poté byl opět navýšen nejprve na , částka, a konečně na , částka, . Ke dni zesplatnění činila výše záporného zůstatku na účtu částku , částka, . Z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná fakticky čerpala kontokorent od ledna 2020. Na měsíčních výpisech je pak vždy uvedeno, jaký byl aktuální limit kontokorentu, výše úrokové sazby a minimální splátky, dále z jednotlivých výpisů vyplývá, kolik bylo účtováno na poplatky a kolik na úrok z kontokorentního úvěru. Okresní soud zjistil součtem jednotlivých položek úroků a poplatků, že až do zesplatnění byly žalované účtovány poplatky za kontokorent a úroky z kontokorentu v celkové výši , částka, .12. Dle výzvy ze dne , datum, banka úvěr zesplatnila ke dni , datum, , přičemž k tomuto dni činil dluh , částka, . Žalované bylo zesplatnění zasláno doporučenou poštou na adresu bydliště v Mostě a odesláno bylo dle podacího archu pošty dne , datum, .13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá postoupení pohledávek na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, je patrné, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, které dle podacího archu bylo odesláno , datum, .14. Dle předžalobní výzvy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dne , datum, a poskytla jí lhůtu do , datum, . Dle podacího lístku pošty byla předžalobní výzva odeslána dne , datum, .15. Okresní soud tak na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaná dne , datum, požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, . Žalovaná však bance poskytla nepravdivé údaje, což bylo patrné již z výpisu z běžného účtu žalované, který měla banka k dispozici. Banka přesto žalované prostředky poskytla a žalovaná kontokorent však řádně nesplatila.16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, za