46 C 72/2023-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne [datum] vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 101 500 Kč společně s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. 2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovaný dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi bytu ve výši 100 000 Kč. Žalovanému byly prostředky poskytnuty dne [datum]. Úvěr měl být splacen 48 měsíčními splátkami po 2 629 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal hradit v souvislosti s úvěrovým vztahem poplatky za upomínky vždy po 500 Kč. Od [datum] se žalovaný ocitl v prodlení se splátkami úvěru. Žalobkyně využila svého práva na odstoupení od smlouvy a odstoupila od smlouvy (úvěr zesplatnila) vůči žalovanému ke dni [datum]. Ke dni [datum] žalovaný dlužil částku 111 706,74 Kč sestávající z dlužné jistiny 100 000 Kč, z kapitalizovaného úroku 8 209,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 997,73 Kč a z dlužných poplatků 1 500 Kč. Předmětem žaloby jsou rovněž úroky a úroky z prodlení za následující období. 3. Žalobkyně následně žalobu doplnila a uvedla, že žalobkyně nabídla žalovanému předschválený neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem 100 000 Kč bez nutnosti doložení příjmu. Žalobkyně vycházela z informací, které jí byly známy z kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně takto zjistila, že žalovaný měl měsíční příjmy ve výši 21 422 Kč. Jeho měsíční výdaje činily 18 292 Kč. Takto žalobkyně určila platební kapacitu žalovaného ve výši 3 130 Kč. Žalovaný tak měl být schopen splácet 2 629 Kč měsíčně. O zadluženosti žalovaného neměla žalobkyně žádné negativní informace. Rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako velmi nízká. Žalobkyně prověřovala databáze CBCB, interní blacklisty a fraudlisty, prověřovala exekuce a insolvence, databáze neplatných dokladů, databáze skupiny ČSOB a BRKI a NRKI jakož i databázi CRIF. Podle žalobkyně žalovaný na poskytnutý úvěr nesplatil nic. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z úvěrové karty žalovaného vyplývá, že žalovaný ke dni [datum] čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč Celkem měl ke dni poskytnutí úvěru žalovaný nesplacenou jistinu spotřebitelských úvěrů ve výši 80 000 Kč a splátku 2 802 Kč. 6. Podle výpisu informace z credit bureau vyplývá, že žalovaný již v roce 2021 opakovaně žádal o úvěr, ale jeho žádost byla opakovaně odmínuta. 7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného sice vyplývají creditní a debetní operace, avšak struktura příjmů a výdajů žalovaného patrná není. 8. Dle žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 21 420 Kč, jeho pravidelné výdaje bez splátek úvěrů pak 12 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut bez udání účelu/na konsolidaci. Úvěruschopnost žalovaného měla být prověřována v BRKI/NRKI a v databázi [příjmení]. 9. Z předsmluvní informace a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, čerpaný dne [datum]. Úrok byl úročen pevnou úrokovou sazbou 11,9 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 48 měsíčními splátky po 2 629 Kč počínaje [datum]. Žalovaný měl na úvěr splatit celkem 126 160,01 Kč Smlouva o úvěru není žalovaným podepsána. Dle záznamu žalobkyně měl být podpis učiněn elektronicky na základě SMS klíče. 10. Z výpisu z účtu a z transakční historie a z přehledu splátek zaplaceného žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl úvěr poskytnut převodem na účet ke dni [datum] a že žalovaný úvěr vůbec nesplácel. 11. Podle upomínek byl žalovaný opakovaně upomínán. 12. Podle poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] byl žalovaný upomínán v souvislosti se svým prodlením. Dle dodejky byla výzva zasílána doporučeně. 13. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum], dluh ke dni [datum] činil 108 567,31 Kč. Zásilka byla žalovanému dle dodejky uložena na poště dne [datum]. 14. Žalovaný byl vyzván k zaplacení naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] (doložena včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]). 15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 24. V posuzovaném případě uzavírala předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsle