48 C 66/2023-45 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 14 658,35 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o finančním leasingu – Leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, jejímž předmětem bylo přenechání předmětu leasingu leasingovému nájemci do užívání na dobu 24 měsíců, žalovaná se zavázala hradit měsíční leasingové splátky. Žalovaná se dostala do prodlení, neboť nehradila sjednané splátky po dobu delší 30 dnů, proto byla smlouva předčasně ukončena ke dni [datum] z důvodu hrubého porušení smluvních podmínek. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila ve věci samé. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. Výpis z OR prokazuje existenci [právnická osoba] a její předchozí obchodní firmu [právnická osoba] Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. Vyplývá z něj, že smlouva byla vypovězena dne [datum]. Leasingová smlouva [číslo] prokazuje, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Předmětem leasingu byl [příjmení] [anonymizována dvě slova], žalovaná si sama vozidlo vybrala. Předmětem bylo umožnit užívat předmět leasingu žalované za měsíční splátky s možností následného odkupu předmětu leasingu. Žalovaná měla hradit nájemné 3 261 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců, poté mohla vozidlo odkoupit za 1 000 Kč Součástí smlouvy jsou VOP, které stanoví v čl. IX, že je možno odstoupit od smlouvy při prodlení s úhradou splátek po dobu 30 dnů, poté zůstává zachována povinnost uhradit všechny dlužné leasingové splátky do odstoupení. Smlouva byla uzavřena dle § 269 odst. 2 a § 262 odst. 1 obch. zákoníku. Splátkový kalendář prokazuje, jaké měla žalovaná hradit měsíční splátky po 3 261 Kč počínaje [datum]. Do odstoupení měla uhradit 11 splátek. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Podací lístky prokazují odeslání dopisů žalované dne [datum] a [datum]. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Dohoda o úplatě z téhož dne prokazují, že postupitel [právnická osoba], postoupil pohledávky postupiteli žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek prokazuje, že byla postoupena i žalovaná pohledávka. Potvrzení ze dne [datum] prokazuje, že bylo zaplaceno za postoupené pohledávky. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. Protokol o odebrání – o předání a převzetí vozidla prokazuje, že dne [datum] bylo žalované odebráno vozidlo, předal jej [jméno] [příjmení], byl zaznamenán stav vozidla. Vozidlo bylo přebráno v souvislosti s ukončením leasingové smlouvy. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Je zjevné, že žalovaná měla uhradit od odstoupení 11 splátek po 3 261 Kč, čímž je prokázána i žalovaná částka 14 658,35 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 513/1991 Sb. Právní posouzení věci spočívalo jednak v ustanovení § 269 odst. 2 Obchodního zákoníku, dle kterého účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Ve smlouvě se smluvní strany dohodly, že jejich vztah z leasingové smlouvy se řídí Obchodním zákoníkem. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřená leasingová smlouva je tak zvanou nepojmenovanou, neboli inominátní smlouvou, to je smlouvou, kterou jako typ smlouvy neupravuje [ulice] zákoník, ale dle výše uvedeného ustanovení je její uzavření samozřejmě možné. Uvedená leasingová smlouva obsahuje rovněž prvky smlouvy o úvěru a proto právní posouzení rovněž spočívalo v ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku o smlouvě o úvěru. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na nákup osobního automobilu – předmětu leasingu - a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni splatit ve splátkách, jak byly uvedeny výše. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná svému závazku dohodnuté splátky žalobkyni vrátit řádně a včas nedostála. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu leasingové smlouvy zcela oprávněným. Na příslušenství pohledávky, tj. na úroky z prodlení, soud aplikoval ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 031,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 658,35 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 850 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 150 Kč ve výši 1 081,50 Kč.