50 C 10/2023-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 777,68 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovanou 12. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr formou úvěrového rámce. Žalovaná celkem vyčerpala peněžní prostředky ve výši 31 500 Kč a zaplatila původní věřitelce celkem 40 619,42 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované a lustrací žalované ve veřejných a neveřejných registrech. Na základě zjištěných údajů posoudila původní věřitelka žalovanou jako úvěruschopnou. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou 11. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve formě úvěrového rámce. 5. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěr. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy prokazující, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žádné důkazy k prokázání této skutečnosti nenavrhla a na výzvy soudu nereagovala. 6. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatila 40 619,42 Kč, přičemž celkem načerpala peněžní prostředky ve výši 31 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že původní věřitelka, na základě uzavřené smlouvy, postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2020, poskytla původní věřitelka žalované úvěr formou úvěrového rámce. V průběhu trvání smlouvy načerpala žalovaná peněžní prostředky celkem ve výši 31 500 Kč. Za to zaplatila původní věřitelce celkem 40 619,42 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Na otázku, zdali neposouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 15. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Žalovaná obdržela od původní věřitelky plnění ve výši 31 500 Kč. Za toto plnění zaplatila původní věřitelce celkem 40 619,42 Kč. Žalovaná se tak na úkor původní věřitelky, resp. žalobkyně bezdůvodně neobohatila. Ze stejného důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že žalované žádné náklady řízení nevznikly.