50 C 144/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 167 306,63 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] spořitelna a.s., [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 26. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 162 835 Kč, který žalovaný načerpal prostřednictvím bankovního účtu, který měl žalovaný u původní věřitelky zřízen. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce úrok 16,99 % ročně a poplatky dle ceníku. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 4. 3. 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 167 306,63 Kč s příslušenstvím. Žalovaný ničeho nezaplatil. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dne 1. 5. 2023 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy úvěru na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 26. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 162 835 Kč. Žalovaný měl úvěr načerpat prostřednictvím bankovního účtu, který měl žalovaný u původní věřitelky zřízen. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce úrok 16,99 % ročně a poplatky dle ceníku. 5. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že původní věřitelka z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, zesplatnila ke dni 4. 3. 2023 úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 167 306,63 Kč s příslušenstvím. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že 1. 5. 2023 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2022, [číslo] poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 162 835 Kč. Žalovaný měl úvěr načerpat prostřednictvím bankovního účtu, který měl u původní věřitelky zřízen. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce úrok 16,99 % ročně a poplatky dle ceníku. Ke dni 4. 3. 2023 původní věřitelka úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení 167 306,63 Kč s příslušenstvím. Následně, dne 1. 5. 2023, postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy úvěru na žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své povinnosti ze smlouvy o úvěru a naopak že žalovaný své povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud uzavírá, že původní věřitelka jako banka, měla přístup ke všem transakcím, které žalovaný činil na svém bankovním účtu, který měl u původní věřitelky zřízen. Původní věřitelka tak měla dostatek informací o příjmech a výdajích žalovaného, aby na základě těchto informací mohla řádně posoudit jeho úvěruschopnost. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 168,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 693 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 167 306,63 Kč sestávající z částky 7 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 360 Kč ve výši 5 115,60 Kč.