50 C 145/2022-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou, doručenou soudu dne 4. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, kterým byla [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 11. 4. 2019, Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut dohodnutý úvěrový rámec, který mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet včetně úroků a dohodnutých poplatků. Žalovaný vyčerpal celkem 14 536,76 Kč, které ani přes výzvy banky nesplatil. Banka ke dni 31. 12. 2020 ukončila z důvodu nesplácení uzavřenou smlouvu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 15. 2. 2022. Žalovaná pohledávka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 9 733,01 Kč, poplatky ve výši 4 174 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 656,75 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15,99 % ročně z dlužné jistiny od 1. 1. 2021 a zákonný úrokem z prodlení od stejného dne. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 11. 4. 2019, žalovaný ji uzavřel jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný smlouvu podepsal. Na základě smlouvy obdržel žalovaný kreditní kartu a povolený úvěrový rámec čerpání ve výši 10 000 Kč, splátky byly dohodnuty vždy do každého 25. dne v měsíci, výpočet minimální výše splátky je uveden v článku IV. Smlouvy. Úrok byl dohodnut po uplynutí 55 dnů od čerpání, které byly bezúročné, ve výši 15,99 % ročně. 4. Z předložených výpisů z úvěrového účtu a platební historie, soud zjistil průběh placení úvěru žalovaným a výši dlužné částky, která odpovídá žalobním tvrzením. Z předloženého sazebníku poplatků, platného ode dne 1. 12. 2016, soud zjistil, že požadovaný poplatek je uveden v sazebníku, který tvořil součást smlouvy o revolvingovém úvěru. 5. Z upomínky ze dne 1. 1. 2021, soud zjistil, že z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, banka úvěr zesplatnila ke dni 1. 1. 2021 a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení nejpozději do 15. 1. 2021. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka ve výši 14 536,76 Kč. Dopis byl žalovanému odeslán dne 15. 2. 2021, jak žalobkyně doložila přiloženým listem knihy odeslané pošty. 6. Z přiložené výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 5. 2022, spolu s přiloženým listem knihy odeslané pošty, soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě vymáhané pohledávky. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2021, soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo v obou případech oznámeno žalovanému, jak je doloženo dopisem ze dne 28. 1. 2021, spolu s dokladem o odeslání. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 11. 4. 2019 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které obdržel žalovaný úvěrový limit 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal jako podnikatel pro svou podnikatelskou činnost, jak je deklarováno v uzavřené smlouvě. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok a poplatky. To vše v minimálních měsíčních splátkách ve výši stanovené smlouvou o úvěru. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, kdy platil splátky pouze do listopadu 2021, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, a to ani po následujících výzvách. Žalovaná pohledávka byla posléze převedena na žalobkyni. 9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že splnila veškeré své smluvní povinnosti, a naopak žalovaný tyto povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Ze stejného důvodu přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Ve věci povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného soud dospěl k závěru, že z důvodu postavení žalovaného jako podnikatele, nebyla právní předchůdkyně nucena zkoumat úvěruschopnost žalovaného, postačovala běžná obezřetnost nutná při uzavírání úvěrových případů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 880,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.