50 C 151/2022-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 18 174,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o Flexikontu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na tomto účtu až do výše sjednaného úvěrového limitu. Žalovaný své povinnost ze smlouvy nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla zůstatek kontokorentu na evidenční účet pohledávek a výzvou vyzvala žalovaného k neprodlenému uhrazení dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 na žalobkyni. Ke dni podání návrhu žalovaný dluží žalobkyni na jistině 17 974,42 Kč, na poplatcích a smluvní pokutě 200 Kč, na smluvním úroku 30 % ročně z částky 17 974,42 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 174,42 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila. Jelikož nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, postupoval soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 3. Žalovaný při jednání vznesl námitku promlčení. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o Flexikontu ze dne 22. 6. 2001 a Dispozice majitele účtu ze dne 22. 6. 2001 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], zřídila žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. 6. Z úrokového lístku [číslo] [rok] žalobkyně platného od 8. 3. 2004 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výši úrokové sazby z nepovoleného debetního zůstatku na běžných účtech ve výši 30 % ročně. 7. Z oznámení o převodu dluhu ze dne 4. 6. 2004 se podává, že žalobkyně zrušila žalovanému běžný účet z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a dlužnou částku ve výši 18 474,42 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně zároveň zesplatnila dluh a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 6. 2004. 8. Z výpisu úvěrového účtu č. [rok] soud zjistil, že žalovaný dne 4. 6. 2004 čerpal úvěr ve výši 18 474,42 Kč. Ke dni 31. 8. 2004 činila dlužná částka 18 674,42 Kč. Dne 13. 1. 2005 žalovaný uhradil 500 Kč. 9. Z výpisu úvěrového účtu žalovaného č. [rok] vyplývá, že ke dni 21. 6. 2019 byl úvěrový účet v záporném zůstatku 17 974,42 Kč. Na poplatcích a pokutách žalobkyně požadovala 200 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 6. 2019, dohody ze dne 18. 6. 2019 a přílohy [číslo] – seznam postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla smlouvou na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným je uvedena pod [číslo] přílohy [číslo]. 11. Z potvrzení ze dne 21.6.2019 se podává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 21. 6. 2019, kdy byla připsána úplata za postoupené pohledávky na účet postupitele. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 se podává, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně 13. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 18. 4. 2020 (včetně poštovního podacího lístku ze dne 20. 4. 2020) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 14. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. 15. Dle § 708 odst.1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen„ ObchZ“) smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 16. Dle § 388 odst. 1 ObchZ promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. 17. Dle § 392 odst. 1 ObchZ u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti. 18. Dle § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 19. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 21. Po provedeném dokazování a na základě shora uvedených zákonných ustanoveních soud shledal, že žaloba není důvodná. Vzhledem k tomu, že smlouva o Flexikontu byla mezi účastníky řízení uzavřena dne 22. 6. 2001, aplikoval soud na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013. Jedná se o dluh z tzv. absolutního obchodu dle § 261 odst. 3 písm. d), ObchZ, neboť tímto zákonem se zde řídí závazkové vztahy bez ohledu na to, v jakém postavení v nich smluvní strany vystupují, tedy zda jako podnikatelé či spotřebitelé. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se zde neuplatní, neboť i promlčení je v ObchZ upraveno komplexně. Neužije se zde ani § 262 odst. 4 ObchZ (srovnej rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.12.2011, č.j. 47 Co 115/2011, dle kterého ustanovení občanského zákoníku upravující institut promlčení včetně obecné tříleté promlčecí doby nejsou ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4 ObchZ). 22. Soud pro účely stanovení splatnosti vycházel z žalobkyní předloženého oznámení o převodu dluhu ze dne 4. 6. 2004, kterým žalobkyně žalovanému zrušila běžný účet a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 6. 2004. Od následujícího dne započala běžet čtyřletá promlčecí lhůta, kdy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně mohla uplatnit u soudu svoje právo na zaplacení dlužné částky. Žalobkyně však svoje právo uplatnila až dne 1. 8. 2022 kdy podala žalobu ke zdejšímu soudu (aniž prokázala, že byla v mezidobí jakkoli stavěna promlčecí lhůta), je tak evidentní, že svoje právo neuplatnila včas. Žalovaný při jednání soudu vznesl námitku promlčení, námitka promlčení mu zůstala zachována i po postoupení pohledávky. 23. Soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 761/2007 ze dne 11. 12. 2007, kdy pro povinnost dlužníka platit úroky z prodlení jsou rozhodující okolnosti, které nastaly v době, kdy došlo k prodlení se splněním dluhu (závazku) z hlavního závazkového právního vztahu. Úroky z prodlení se promlčí, dojde-li k promlčení (hlavního) závazku dlužníka, ledaže by byla jen ohledně nich promlčecí doba stavena nebo přetržena. Ke stejnému závěru ohledně promlčení úroku z prodlení v obchodněprávních vztazích včetně promlčení smluvní pokuty dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1750/2010 ze dne 31.10.2012, kdy konstatoval,„ že promlčení práva na zaplacení smluvní pokuty sjednané podle ObchZ proti dlužníku nepodnikateli se řídi podle obchodním zákoníkem“, neboť nelze uplatnit rozdílný režim při posouzení promlčení hlavního závazku a úroků z prodlení, popř. smluvní pokuty. 24. Soud tak uzavírá, že promlčení úroků z prodlení se řídí stejnou právní úpravou jako promlčení hlavního obchodněprávního závazku (§ 397 ObchZ). Protože promlčení úroků z prodlení sdílí osud hlavního závazku, i zde došlo k promlčení. 25. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok I tohoto rozsudku). 26. O náhradě nákladů řízení (viz výrok I tohoto rozsudku) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto by jí měla stíhat povinnost k úhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva žalovaného. Soud však u žalovaného žádné náklady nezjistil.