50 C 170/2023-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 860,72 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným 16. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok 11,9 % ročně z dlužné částky a poplatky vzniklé v souvislosti se správou úvěru, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný neplatil jednotlivé splátky řádně a včas. Žalovaná proto úvěr zesplatnila a vyzvala jej k zaplacení celkové dlužné částky nejpozději do 22. 3. 2023. Žalovaný po zesplatnění ničeho nezaplatil. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a nárok na náhradu nákladů spojených s upomínáním. Na základě takto uvedeného se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 860,72 Kč, která v sobě zahrnuje jistinu úvěru, poplatky za vedení účtu ve výši 1 120 Kč a náklady spojené s upomínáním ve výši 6 950 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 16. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok 11,9 % ročně z dlužné částky a poplatky vzniklé v souvislosti se správou úvěru, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Ve smlouvě ve spojení s ceníkem si účastníci ujednali povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady na upomínání za 1. upomínku ve výši 350 Kč a za každou další ve výši 500 Kč. V ceníku je dále uvedeno, že vedení účtu a správa úvěru je zdarma. 5. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného s placením jakéhokoliv dluhu měla žalobkyně právo celý úvěr zesplatnit. 6. Z přehledu čerpání úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému odeslala celkem 17 upomínek, a to od 1. 2. 2021 do 1. 8. 2022. Za 15 upomínek požadovala žalobkyně zaplacení 5 250 Kč a za 2 upomínky požadovala zaplacení 1 000 Kč. 7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu soud zjistil, že z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 2. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do 1. 2. 2023. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2020, [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok 11,9 % ročně z dlužné částky a poplatky vzniklé v souvislosti se správou úvěru, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Ve smlouvě ve spojení s ceníkem si účastníci ujednali povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady na upomínání za 1. upomínku ve výši 350 Kč a za každou další ve výši 500 Kč. V ceníku je dále uvedeno, že vedení účtu a správa úvěru je zdarma. Pro případ prodlení žalovaného s placením měla žalobkyně možnost ihned celý úvěr zesplatnit. Z důvodu prodlení žalovaného odeslala žalobkyně žalovanému celkem 17 upomínek. Dne 1. 2. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. V souzené věci se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny zesplatněného úvěru a úroků a úroků z prodlení z jistiny úvěru. V této části soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni podařilo prokázat, že splnila veškeré své smluvní povinnosti, tedy že poskytla žalovanému úvěr řádně a včas a naopak že žalovaný své povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním, když úvěr řádně a včas nevrátil a nezaplatil úrok. Z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud uzavírá, že žalovaný měl u žalobkyně zřízen běžný platební účet. Žalobkyně tak měla dostatek údajů o majetkových poměrech žalovaného k tomu, aby mohla řádně posoudit jeho úvěruschopnost. 15. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 6 950 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V této části soud žalobu zamítl co do částky 6 100 Kč. Žalobkyně po 1. prodlení žalovaného s placením měla možnost celý úvěr zesplatnit a vyzvat žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. To žalobkyně neučinila, a namísto toho pokračovala v odesílání dalších upomínek a tím uměle navyšovala celkový dluh žalovaného. Toto jednání považuje soud za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku a ochranu mu neposkytl. V případě první a druhé upomínky soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení 350 Kč, resp. 500 Kč, jelikož odeslání 2 upomínek před uplatněním nároku u soudu považuje soud za přiměřené a i v souladu s praxí věřitelů v obdobném postavením jako je žalobkyně. 16. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 1 120 Kč jako poplatků za správu úvěru, soud žalobu zamítl, jelikož si účastníci ve smlouvě o úvěru výslovně ujednali, že správa úvěru je zdarma. O stejnou částku ponížil i základ nárok na zaplacení úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala zaplatit i z poplatků za správu úvěru. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 224 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 155 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 860,72 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč, to vše pouze z 1/2. Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 680,72 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 21 640,72 Kč s příslušenstvím předsta