50 C 176/2022-43 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 6 722,98 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci 12. 3. 2020 smlouvu o úvěru na základě kterého poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce. Za to se žalovaný zavázal vyčerpané peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok 22,68 % ročně z vyčerpaných peněžních prostředků a zaplatit pojištění ve výši 5,99 % ročně z měsíční splátky. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z vyčerpaných peněžních prostředků, minimálně však ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení se splácením delším než 30 dnů si účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti z uzavřené smlouvy a vznikl mu tak dluh v celkové výši 34 422,98 Kč. Na tento dluh žalovaný zaplatil celkem 27 700 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem 6 722,98 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním z 9. 12. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 1 500 Kč, protože žalovaný provedl částečnou úhradu na dluh. Soud proto v této části řízení zastavil (výrok I). 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 12. 3. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě kterého poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce. Za to se žalovaný zavázal vyčerpané peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok 22,68 % ročně z vyčerpaných peněžních prostředků a zaplatit pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně však ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení se splácením delším než 30 dnů si účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného, ověřením výše příjmů a výdajů a lustrací žalovaného v databázi SOLUS. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti z uzavřené smlouvy a vznikl mu tak dluh v celkové výši 34 422,98 Kč. Na tento dluh žalovaný zaplatil před podáním žaloby celkem 27 700 Kč. Po podání žaloby zaplatil žalovaný dalších 1 500 Kč. Žalovaný tak ke dni vyhlášení rozsudku dluží žalobkyni celkem 5 222,98 Kč. 6. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě, v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, vyhověl, jelikož se žalobkyni podařilo prokázat, že splnila veškeré své zákonné a smluvní povinnosti a naopak že žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení (výrok II). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (výrok III).