50 C 39/2023-22 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 11. 2022, doplněnou dne 22. 3. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 32 507,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala elektřinu do odběrného místa žalované na adrese [adresa], neboť předchozí dodavatel elektřiny ztratil možnost dodávat elektřinu. Za elektřinu odebranou v období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 vystavila žalobkyně žalované vyúčtování [číslo] na částku 53 314,57 Kč, splatnou dne 9. 5. 2022. Žalovaná vyúčtovanou částku uhradila jen částečně platbou ze dne 1. 6. 2022 ve výši 20 807,09 Kč. Dále se žalobkyně domáhala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyúčtovala dodávku elektřiny do odběrného místa žalované za období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 ve výši 53 314,57 Kč. Splatnost faktury byla stanovena ke dni 9. 5. 2022. 6. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2022 včetně doručenky vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Podle § 50 odst. 2, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen,,energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn. 9. Podle § 12a odst. 2 písm. a) energetického zákona, je dodavatel poslední instance povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. 10. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že na žalobkyni přešla povinnost dodávat elektřinu do odběrného místa žalované, neboť původní dodavatel elektřiny pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu. Žalobkyně dodávala žalované elektřinu a žalovaná jako odběratel měla povinnost platit ceny za dodávku elektřiny žalobkyni. Žalovaná své povinnosti porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny, kterou dle sdělení žalobkyně uhradila jen částečně platbou ze dne 1. 6. 2022 ve výši 20 807,09 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení následujícím dnem po splatnosti faktury a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení pak byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění k prvnímu dni prodlení. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (viz výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady řízení představují odměnu právního zástupce podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony 1 500 Kč (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzva k plnění), dále náhradu hotových výdajů advokáta ve výši Kč 100 Kč za jeden úkon, tj. za tři úkony právní služby 300 Kč a DPH 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, dále soudní poplatek ve výši 1 301 Kč, tj. celkem 3 479 Kč. 14. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, když skutková tvrzení zde obsažená měla být již součástí žaloby. 15. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.