50 C 68/2023-32 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 962,91 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr v celkové výši 24 162,91 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 1 800 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, zesplatnila původní věřitelka úvěr ke dni 11. 8. 2020 a vyzvala žalovaného k zaplacení. Po zesplatnění žalovaný ničeho dalšího nezaplatil a je v prodlení. Dne 16. 9. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 11. 6. 2012 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce. Za to se žalovaný zavázal načerpané peněžní prostředky vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 800 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru měl žalovaný u původní věřitelky zřízen běžný platební účet. 5. Z výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem načerpal peněžní prostředky ve výši 24 162,91 Kč. 6. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že původní věřitelka ke dni 11. 8. 2020 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila 16. 9. 2021 pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 11. 6. 2012 poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce. Za to se žalovaný zavázal načerpané peněžní prostředky vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 800 Kč. Žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 24 162,91 Kč. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, zesplatnila původní věřitelka ke dni 11. 8. 2020 poskytnutý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Žalovaný po zesplatnění ničeho nezaplatil. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Původní věřitelka je bankou, u které měl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru zřízen běžný platební účet. Původní věřitelka tak měla dostatek informací o příjmech a výdajích žalovaného a mohla tak řádně posoudit jeho úvěruschopnost a na základě takto zjištěných údajů mohla s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřít. 16. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své zákonné a smluvní povinnosti, a naopak že žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 491 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 039 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 962,91 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.