50 C 85/2023-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 594 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou 27. 6. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 594 Kč, to vše nejpozději do 27. 6. 2024. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná celkem 2x využila službu posunutí splátky za poplatek 1 485 Kč, a to převedením částky 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaná ničeho dalšího na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatila. Z důvodu prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty, zákonných úroků z prodlení a nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které žalobkyni vznikly v souvislosti s upomínáním žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 27. 6. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 594 Kč, a to nejpozději do 27. 6. 2024. Dále si účastnice ujednaly možnost posunutí splatnosti splátky úvěru, a to převedením 1 Kč žalovanou na bankovní účet žalobkyně. Poplatek za službu činil 1 485 Kč za jedno posunutí splátky. Pro případ prodlení si účastnice ujednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou. 5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru porovnala žalobkyně tvrzené příjmy a výdaje žalované. Zdroje příjmů a výši příjmů a výdajů žalované žalobkyně jakkoliv neověřovala. 6. Z výpisu Národního registru klientských informací soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru neměla žalovaná žádné úvěry po splatnosti. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná využila celkem 2x službu posunutí splátky převedením 2 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. Z důvodu prodlení žalované uplatnila žalobkyně celkem 3x nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2022 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěru vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 594 Kč, a to nejpozději do 27. 6. 2024. Dále si účastnice ujednaly možnost posunutí splatnosti splátky úvěru, a to převedením 1 Kč žalovanou na bankovní účet žalobkyně. Poplatek za službu činil 1 485 Kč za jedno posunutí splátky. Pro případ prodlení si účastnice ujednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením tvrzených příjmů a výdajů žalované. Zdroje příjmů a výši příjmů a výdajů žalované žalobkyně jakkoliv neověřovala. V době uzavření smlouvy neměla žalovaná žádné závazky po splatnosti. Žalovaná využila celkem 2x službu posunutí splátky. Žalovaná celkem na dluh ze smlouvy o úvěru, vyjma 2 Kč za posunutí splatnosti splátky, nezaplatila ničeho. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 15. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzenými příjmy a výdaji žalované, aniž by výši příjmů a výdajů a zdroje příjmů žalované jakkoliv ověřovala. O tom nelze než učinit závěr, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (srov. Nejvyšší soud, 33 Cdo 2178/2018). Smlouva o úvěru je tak neplatná, přičemž k neplatnosti má soud povinnost přihlédnout bez návrhu. Neplatnou smlouvu potom soud vypořádal podle příslušné právní úpravy. 16. Žalovaná obdržela od žalobkyně plnění ve výši 15 000 Kč. Za toto plnění zaplatila žalovaná celkem 2 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tj. má nárok na zaplacení 14 998 Kč. 17. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoud