61 C 209/2022-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14.11.2022 doplněné dne 16.1.2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 5 233,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 17.9.2021 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 17.9.2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, dle kterého žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně poskytnutí kontokorentu na účtu č. [bankovní účet] žalovanému dne 17.9.2021 schválila. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní na základě tvrzení žalovaného o příjmu 40 000 Kč čistého měsíčně. Dále byla úvěryschopnost žalovaného posuzována prostřednictvím bankovních a nebankovních databází. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, žalobkyně kontokorent ke dni 4.10.2022 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z jistiny 5 000 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 324,55 Kč za období od 1.6.2022 do 3.10.2022 a částky 233,16 Kč sestávající z částky 133,16 Kč jako debetu na běžném účtu žalovaného a z částky 100 Kč jako poplatku za výběr z bankomatu. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvního úroku a úroku z prodlení z částky 5 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 17.9.2021 Rámcovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly m.j. i obchodní podmínky a ceník poplatků. Dne 17.9.2021 žalobkyně se žalovaným uzavřela rovněž Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném kontokorent, tj. možnost přečerpání běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 18,90 % z vyčerpané části kontokorentu v daném měsíci, vždy ke každému 1. dni následujícího kalendářního měsíce. Splatit celý kontokorent se žalovaný zavázal do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání. Součástí dodatku byly obchodní podmínky a podmínky pro používání kontokorentu. Z historie čerpání úvěru a z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, že žalovaný splácel, naposledy zaplatil dne 31.5.2022. Od 2.6.2022 měl žalovaný přečerpaný běžný účet do limitu 5 000 Kč. Zůstatek na účtu činil mínus 133,16 Kč. Od 30.6.2022 vykazoval běžný účet žalovaného debet 233,16 Kč, neboť žalovanému byl naúčtován poplatek 100 Kč za výběr hotovosti z bankomatu. Ke dni zesplatnění dne 4.10.2022 činil nesplacený kontokorent 5 000 Kč a zůstatek na účtu vykazoval debet 233,16 Kč. Dne 5.10.2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 14.10.2022. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela platnou smlouvu o úvěru ve formě povoleného přečerpání běžného účtu žalovaného do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal kontokorent splatit do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání a dále každý měsíc platit smluvní úrok ve výši 18,90 % z vyčerpané části kontokorentu v daném měsíci, vždy ke každému 1. dni následujícího kalendářního měsíce. Protože žalovaný porušil platební povinnosti, byl úvěr žalobkyní zesplatněn. Žalovaný přečerpal úvěr v celkové výši 5 000 Kč a 133,16 Kč. Dále žalovaný žalobkyni neuhradil poplatek za výběr hotovosti za bankomatu ve výši 100 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla řádně posouzena na základě údajů jím uvedených v žádosti na uzavření úvěrové smlouvy a na základě bankovních a nebankovních databází. Žalovaný na úvěr hradil, naposledy dne 31.5.2022. Existence dalších nesplacených úvěrů žalovaného nevyplývá ani ze soudní databáze. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 15.10.2022, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou dlužné částky již v prodlení. Ohledně omezení smluvního úroku ze sazby 18,90 % ročně na 15 % ročně počínaje 31.10. 2022 do zaplacení žalobkyně postupovala v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada nákladů za podání žaloby a za výzvu k plnění ve výši 2x 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 600 Kč. 9. Za doplnění žaloby ze dne 16.1.2023 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby. 10. Soud žalobkyni přiznal paušální náhradu nákladů dle § 2 odst.1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť jinou náhradu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.